Hlavní obsah
kostel sv. Mikuláše Foto: Petr Hejna

Sv. Mikuláš - kostel, kde podle pověsti sloužil mši sto let mrtvý kněz

Středověký kostel sv. Mikuláše v Kašperských Horách si do dnešní doby zachoval svůj gotický ráz. Přitahuje nejen turisty a milovníky historie a umění, ale i psychotroniky, kteří zde pociťují mimořádně silné energie. A co se temných pověstí týče, na ty dávný svatostánek rozhodně není skoupý.

kostel sv. Mikuláše Foto: Petr Hejna
Sv. Mikuláš - kostel, kde podle pověsti sloužil mši sto let mrtvý kněz

Unikátnost kostela spočívá především v jeho architektonické podobě, dané dobou vzniku před rokem 1330 a z velké části nenarušené přestavbami, jako tomu u většiny podobných objektů je. Je dokonce starší stavbou než hrad Kašperk, sousední kaple sv. Anny naopak získala barokní podobu roku 1757, předpokládá se, že vyrostla na místě starších základů, ještě starších, než kostel, stala se významným poutním místem této části Šumavy.

Kostel sv. Mikuláše prošel drobnými úpravami i výzdobou interiéru v 16. a 17. století, a tak kromě středověkých fresek jsou zde i nástěnné malby barokní. Z roku 1700 pochází dřevěný strop. Ten zdobí floristicky ornamentální práce tehdejšího kašperskohorského purkmistra (dnes bychom řekli starosty) a malíře Viktorina Antonína Groffa, který vymaloval také strop márnice a obřadního sálu na radnici. Stavebně je patrná i obranná funkce kostela, a to zejména střílnovými okénky, nízkou věží a kamennou zdí.

Hřbitov, kde se kostel a kaple nachází, leží stranou hornického městečka, cesta k němu nabídne pěkné pohledy k hradu Kašperk. Kříže na hřbitově, převážně litinové, jsou novější, z konce 19. a počátku 20. století.

Prohlídku interiéru kostela i areálu hřbitova s výkladem si je možno domluvit v informačním centru, i u brány kostela najdete telefonické kontakty na průvodce.

A od faktů pro změnu k místním pověstem, pochopitelně nedoloženým, zato poutavým a tajemným.

V kostnici, kam se ukládají i umrlčí prkna, měli oknem dva za lupem vyrazivší mládenci spatřit tlející svalovinou obalené kostlivce, kterak hrají v kuželky, a jako koule jim sloužily lidské lebky. Jinému muži pak klidný spánek nepřineslo zbudování postele z umrlčího prkna, nalezeného v lese, zvuky mrtvých ho pronásledovaly noc co noc.

Rovněž zdřímnout si v kostele nepřinášelo nic dobrého (pokud by dotyčný nebyl spiritistou). Tak se přihodilo muži, který usnuv zde byl ze spánku probrán cinkáním zvonku od oltáře. V temnotě noci vyhověl prosbě starého kněze být mu nápomocen při celebrování mše. Náhodný ministrant však zkoprněl, vida při polévání rukou kněze namísto paží bílé kosti a následně holou leb namísto hlavy. Vytrval však, a po dosloužení mše se dočkal poděkování za sejmutí kletby od kněze, v minulosti přijmuvšího odměnu za mši, kterou pak neodsloužil.

Jiná žena zaspala doma. Chvátajíc do kostela na mši nebyla si vědoma času. V kostele hrály varhany a zněly modlitební písně, co však nehrálo, bylo nezvyklé osazenstvo. Zakrátko seznala, že se jedná o již dávno mrtvé, včetně děkana a rodičů. Jedna zesnulá sousedka jí varovala, ať se bleskem nenápadně vytratí a ponechá na hřbitově svůj kabátek. Učinila tak, na druhý den z kabátku ostaly jen cáry.

Smutným faktem je, že roku 1990 byla zcizena soška, jíž byly připisována zázračná léčitelská moc, dokumentovaná i v knize zázraků. Dnes pravděpodobně zdobí zahrádku někde za hranicí, ve společnosti trpaslíka z trhu u hraničního přechodu. Doba otevření hranic nahrála našim zlodějům a spousta letitých památek tak byla prodána za pár marek, stejně jako Kristus Jidášem za třicet stříbrných. Pomíjivá moc peněz přináší mnohdy nevratné ztráty.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků