Článek
Jsme v kraji jednoho z našich nejlepších vypravěčů, znalce ryb i lidí, fialového poustevníka Oty Pavla. Nedaleký Branov a Berounka jsou plny jeho slovních dotyků, i jezírka v jeho tvorbě zazněla.
Není to dlouhý úsek podle Zbirožského potoka. Můžete ho projít od Podmokelského mlýna na konci s pozvolným stoupáním ke Skryjím. Nebo nejdříve juknout na sbírku barranderií ve skryjském muzeu a pak se dát přes pole k lesu a sešupnout k potoku.
Nečekejte žádná Plitvická jezera, kaskády vodopádů. Vznikla poměrně nedávno, v roce 1872, kdy soutěsku v nejužším místě přehradila hromada balvanů. Jak jsem se dočetl na informační tabuli u horního jezírka, okolní skály tvoří porfyrity, místy je údolí hluboké až 150 metrů. Ve vodě žije vzácná vranka, rak i pstruzi, drobné rybky loví ledňáček, ale toho zahlédnout je unikum. Místo bylo bohaté na nálezy zkamenělin.
Nejhezčí návštěva je na jaře, po dešti, když je koryto plné. Procházíte paletou zeleně od olivově vltavínové po hráškový pažit travin, kapradin a stromového olistění. Od Podmokelského mlýna hned na začátku cesty přejdete přes polovyschlé vedlejší rameno potoka po dřevěném můstku. Vpravo od mostku uvidíte několik kamenných mužíků, šutroskládání zasáhlo i sem. Cestou budete muset podlézt několik padlých stromů, žádná velká námaha, zvládli to i cyklisti.
Velký můstek musíte přejít pod jezírkem, zavede vás po haťovém chodníčku k dolnímu, potom se jde dál ke Skryjím. Je to velmi romantická cesta, okolí se v zeleni žlutí křivatci, pryskyřníky, i petrklíči, s nimi se snoubí běl sasanek a nachová modř plicníků.
Procházka není náročná, asi pět kilometrů dlouhá, na pár úsecích skála klouže. Příjezd od Prahy - D5 směrem na Plzeň, sjezd na Žebrák, dále Skryje, nebo Podmokelský mlýn.
U Podmokelského mlýna stojí u parkoviště dřevění zastřešené odpočivadlo, s pohodlnými lavicemi. Škoda že není podpořeno košem, nevyspělí jedinci, kteří po konzumaci nedokáží pochopit, že to, co přivezli, se dá zase po vyprázdnění odvézt, tu nechávají své plastové nebo plechové vizitky.
