Článek
Na pultech knihkupectví se ke konci loňského roku objevil titul s názvem Jakubovy housle. Nese rukopis Daniely Mičanové, která v Mikulově nabídla ochutnávku své literární tvorby a ujala se role čtenářky.
„Naše kavárna nedávno oslavila dva roky své existence. Za tu dobu jsme uspořádali několik přednášek o zdraví a zdravé výživě. Ale nejen chlebem živ je člověk, a tak jsem moc rád, že jsme se tentokrát zaměřili na duchovnější sféru,“ zmínil Zdeněk Grůza, majitel kavárny.
Ta se přitom nevědomky dostala na stránky románu. V budově, kde sídlí, se totiž patrně narodil jeden z ústředních hrdinů upírské trilogie Alexander, Lucius a Orgando, jejíž děj je úzce spjat s městem pod Pálavou.
Některé z tamních postav se pak objevují i v Jakubových houslích. Mičanová obvykle zasazuje nereálný příběh do autentického prostředí. „Pracuji s několika časovými rovinami, které se prolínají. Čerpám především ze starého Egypta, Mikulova sedmnáctého století a ze současného Brna. Pak už záleží na čtenáři, jestli přistoupí na moji hru,“ usmála se autorka.
Hosté literárního podvečera si pochvalovali, že je svým uměním věrného popisu prostředí a postav vtáhla do příběhu. A všechny zajímalo, jak vlastně takový román vzniká.
„Spisovatel často vidí něco svým vnitřním zrakem a pak je na něm, jak ten obraz zachytí prostřednictvím jazyka. Já ho navíc musím přizpůsobovat době, ve které se zrovna děj odehrává,“ nastínila Mičanová. O závěrečné kapitole má většinou jasnou představu, o něco složitější je prý volba cesty, jak k ní dospěje.
K pohádkám a tajuplným příběhům tíhla odmalička. „A už jako dítě jsem vlastně tvořila. Nejdříve to byla poezie. Na škaredém průklepovém papíru odpočívá v šuplíku můj první staroegyptský román, který vznikl během studií na gymnáziu. Pak přišla pauza, ale já nakonec zjistila, že bez psaní to nejde,“ popsala hustopečská spisovatelka.
Momentálně pracuje na knize, kde tajuplné bytosti chybí. „Vlastně se těším, až se k nim vrátím,“ přiznala Mičanová. Živí se jako překladatelka beletrie a populárně naučné literatury.
Její autorské čtení doplnila vůně kávy a jazzové melodie v podání Domácího žvýkání, jak Aleš Řezáč a Karel Frantel své dvoučlenné uskupení pro daný večer s nadsázkou pojmenovali.