Hlavní obsah

Slavná i neslavná historie židovského hřbitova pod vrchem Chotuc

Novinky, Jan Řehounek

Na úpatí Chotuce nedaleko městyse Křinec na Nymbursku uvidíme z jihovýchodu velký, zdí ohrazený pozemek s budovou na kratší straně.

Foto: Jan Řehounek
Článek

Tady byli od roku 1884 pohřbíváni příslušníci židovského vyznání ze širokého okolí. Do té doby museli své mrtvé židovští pozůstalí z Křince a okolních obcí - Bošína, Hrubého Jeseníka, Rožďalovic, Košíka, Loučeně, Dymokur, Činěvsi a dalších míst - vozit až do vzdálených Kovanic.

Židovský hřbitov pod Chotucem byl slavnostně otevřen 11. listopadu 1884 s požehnáním Dr. Küsse, rabína z Mladé Boleslavi. Byla to tehdy velká sláva, kterou podpořili svojí účastí i místní hasiči a veteráni.

Družička, vnučka Eliáše Hellera, který pro hřbitov věnoval pozemek, podala na sametovém polštářku klíč zástupci okresního hejtmana, jenž s ním odemkl vchodové dveře.

Smutnou skutečností je, že prvním, kdo na svatém poli spočinul, byl sám donátor Eliáš Heller – zemřel deset dní po slavnostním zasvěcení místa.

Na jeho počest nechala židovská obec na hřbitovní domek připevnit pamětní desku s nápisem: „Věnováno paměti pana Eliáše Hellera z Křince, jenž byl povolán k otcům dne 21. listopadu 1884, maje léta bohulibého, blahu své rodiny a svých bližních zasvěceného života 84. Ještě večer jeho okrašluje zbožný čin, neboť na jeho přání daroval syn jeho Vojtěch větší část svého dědičného statku na založení hřbitova tohoto. Bůh usoudil, aby pozemská schránka šlechetného první byla do lůna jedva založeného hřbitova vložena, a tím jest posvěcen na věčné časy. Bude vždy vzorem potomkům a památky jeho nevymizí z této obce.“

Bohužel vymizela. Hellerova památka, včetně desky, a postupně i náhrobky. Z 250 jich na začátku 80. let 20. století zbylo ještě 175, v současné době jich stojí asi 20, dalších 40 je různě povalených a rozbitých.

Na hřbitově se pohřbívalo do druhé světové války – posledními pohřbenými byli v roce 1941 a 1942 Karel Steiner a Vilemína Seidlová. Po roce 1945 zůstal hřbitov opuštěn, hrobnický domek chátral – využíván nejprve jako byt, potom k sušení léčivých bylin a posléze jako skladiště. Na levé straně hřbitova se pěstovaly brambory, náhrobky z pravé strany, které nikdo neukradl, zarůstaly křovinami.

Vedle domku stála až do roku 1998 honosná neoklasicistní hrobka Marie Baierové, dcery nájemce místního velkostatku. Krásné kamenné sloupy a pískovcové překlady zlákaly jakéhosi vykuka, že by si z nich postavil na zahradě besídku. Přijel tedy autojeřábem a nákladním autem a jal se jednotlivé díly hrobky nakládat. Jenže neodhadl váhu a nedostatečně zpevněnou krajnici silnice, autojeřáb se převrhl a hrobku rozvalil. Místo besídky vyfasoval „flastr“ od soudu a pořádnou ostudu. Z hrobky zbyla jen ruina zarostlá křovím.

Dnes je hřbitov opět v majetku židovské obce, ale kromě opravené střechy na domku vypadá, jako by se tudy převalila postupující armáda.  

Reklama

Výběr článků

Načítám