Článek
Na vytyčené závodní trati se tedy objevilo třiačtyřicet posádek. Jejich oblečení nemusí být dobové, ale příznivci téměř zapomenutého sportu k potěše organizátorů neustále zdokonalují své úbory a to jak historické, tak ty novodobé. Vzhled některých startujících navíc dopředu poodhalí i název, s nímž se zaregistrují do závodu - letos například Pardubický sendvič, Krakeni, Bobci či Kokosy na sněhu.
Soutěž probíhá pouze na zapůjčených saních rohatých, které obec Orlické Záhoří pořídila v rámci česko-polského projektu nazvaného Na stopě tradici a poznání, a všichni soutěžící proto usedají "do kokpitu" závodních strojů vyrobených truhlářem Petrem Vernerem z Deštného v Orlických horách.
Účastníci poznají, jak rohačky vlastně vypadaly, a hlavně si na vlastní kůži vyzkouší, jak se na nich v dobách jejich největší slávy jezdilo. Saně rohaté bývaly totiž neodmyslitelnou součástí inventáře každé pořádné horské chalupy. Používaly se hlavně v zimě - dřevorubci s jejich pomocí přibližovali dřevo nebo se na nich vozilo seno lesní zvěři. Nezahálely ovšem ani v létě, kdy sloužily na příkrých svazích při senoseči. Dle dostupných informací proběhl první písemně zaznamenaný sjezd na saních rohačkách roku 1737 v Krkonoších.
V samotném závodě měli výhodu závodníci, kteří uplatnili cenné zkušenosti získané v předchozích ročnících. Letošní sedmé pokračování ovládl polský pilot Roman Jurak, když prokázal největší zručnost a trať zdolal v nejkratším čase. Stříbrný stupínek obsadili Michal Friček s Michaelem Kučerou, bronzová byla posádka zvaná Adelheid.
K velké radosti pořadatelů, závodníků i diváků přijali pozvání k návštěvě také oba vládci Orlických hor - zimní Rampušák a letní Kačenka. Na rozdíl od současného panovníka na Pražském hradě si však tito dva mohou být naprosto jisti, že jim žezlo v ruce zůstane i pro rok příští a že je tedy určitě nemine pozvánka už na osmý ročník mezinárodní soutěže v jízdě na saních rohatých v Orlickém Záhoří.
