Článek
Do posledního místečka zaplněný kinosál, jehož kapacitu zaměstnanci MKS ještě rozšířili o několik desítek přistavených židlí, nadšeným potleskem přivítal ve čtvrtek 25. listopadu krátce po sedmé hodině večerní populárního filmového kumštýře.
Již při vstupu na jeviště kolem sebe pan Troška rozdával přívětivé úsměvy, a dobrá nálada tak vydržela od počátku po celé dvě hodiny snad všem. Jedinými rekvizitami byly režisérovi mikrofon, jeho tělo, nezaměnitelný hlas a nepřeberné množství úsměvných vzpomínek na natáčení a lidičky kolem něj.
Vzpomínalo se jak jinak nežli na trilogii Slunce, seno... a Kameňáky, ale řeč přišla i na účinkování pana Trošky v porotě talentové soutěže. Vodopád slov byl nezadržitelný, úsměvy střídal bujarý smích a bránice dostávala co pro to a proč také ne, když Troškův dar slova je opravdu mimořádný. V průběhu celého vyprávění bylo jedno nezvyklé a originální přirovnání střídáno druhým a kdo má trošku fantazie a představivosti, musel se tak bavit dvojnásob.
Občas se zabrousilo i na téma vážnější jako např. potíže se sháněním peněz, rozpory se sponzory či s někdejšími schvalovacími komisemi. Desítky minut filmových pásků pak nuceně skončily v nenávratnu. To je odvrácená strana filmové branže.
Pan režisér svým vystoupením prostě dokázal to, že bavit lidí umí nejen prostřednictvím filmů, ale i osobně a znovu potvrdil onu vzácnou skutečnost, že i člověk, který něco znamená a stane se tzv. celebritou, může zůstat veskrze obyčejným a normálním lidským tvorem.
V závěru setkání nám pan Troška představil svou novou knihu Nebe v hubě aneb... a pak se ještě několik desítek minut trpělivě a stále s úsměvem podepisoval všem, kteří o to projevili zájem. Ony dvě hodiny jistě mnohým z nás prodloužily život, neboť smíchu jsme si opravdu užili. Bylo to milé vytržení ze stereotypu, které nám pozvedlo náladu během těchto sychravých podzimních dnů. Pane režisére, díky.
