Článek
I když rodiče Petra Tučka pocházeli od Kyjova, léta žili v Holešově na Kroměřížsku, kde Petrův otec pracoval jako pokladník na poště. Budoucí režisér se narodil 4. února 1939 ve Zlíně a zůstal jedináčkem.
Odmalička tíhnul ke kumštu - jednak prokazoval výtvarné sklony, jednak byl zdatným houslistou, hrál i v žákovském i studentském orchestru první housle. Zajímala ho také historie stejně jako divadlo. V předmaturitním ročníku na gymnáziu si zahrál jednu z rolí ve studentském představení Filozofské historie.
Přesto začal po maturitě studovat na vojenské škole, ale byl to omyl. Nakonec "skončil" na FAMU, kde vystudoval režii - a tomuto oboru se věnoval do konce svého života. Natočil šest celovečerních filmů, deset krátkometrážních a více než dvacítku titulů pro televizi včetně několika seriálů.
Pražskou FAMU absolvoval filmem Divná holka (1966), který sklidil uznání a ve kterém se objevila v hlavní roli tehdy ještě neznámá Miriam Kantorková (teprve poté si zahrála ve slavné Romanci pro křídlovku).
Prvním "celovečerákem" byl snímek Svatej z Krejcárku (1969), ale to už začal Petr Tuček spolupracovat s dnes už legendárním scénáristou a dramaturgem Gustavem Oplustilem. Jejich prvním významným dílem byl šestidílný romantický seriál Ctná paní Lucie (1971). I když "česká Angelika" slavila po svém premiérovém uvedení na obrazovkách divácký úspěch, po následné kritice z úst tehdejšího prezidenta byl seriál po odvysílání dán do trezoru a vzápětí zničen.
I to byl jeden z důvodů, proč na začátku 70. let Petr Tuček "zmizel" v Brně, kde začal pracovat v tamním televizním studiu. A dařilo se mu, což dokládají seriály jako Legenda o živých mrtvých (1972) a Muž, který nesmí zemřít (1977), které natáčel ve svém takřka rodném Holešově. V brněnském studiu natočil i dvě řady seriálu Slovácko sa nesúdí (1975, 1984). Do jeho filmografie patří také televizní snímek Tajemství Ďáblovy kapsy (1980) nebo seriál Dlouhá bílá stopa (1981).
Co se týče filmové tvorby, jako režisér je podepsán pod snímky Stopař (1978), Od vraždy je jenom krok ke lži (1982), Copak je to za vojáka... (1987) a Čekání na Patrika (1988). To se už zase mezitím vrátil do Prahy a působil ve Filmovém studiu Barrandov.
Nepochybně nejúspěšnější byla a nadále zůstává komedie z vojenského prostředí Copak je to za vojáka... Realita byla možná jiná, ale akční film má dobře napsaný scénář, vtip a rozhodně pobaví, což je i zásluha hereckých představitelů (Jiří Langmajer, Karel Roden, Veronika Gajerová, Vítězslav Jandák, Tomáš Valík a další).
Podle Gustava Oplustila a Tomáše Valíka, kteří s Petrem Tučkem nejednou spolupracovali, to byl veselý a družný člověk se smyslem pro humor. Ve své branži byl zdatným a uznávaným profesionálem, což dokládá jeho práce pokrývající hned několik žánrových oblastí. Nebýt toho, že zemřel příliš mlád - 20. července 1990 ve věku 51 let, mohla být jeho filmografie podstatně rozsáhlejší.