Článek
Co všechno přináší vaše nové autorské album Jsem jen herec? Jaký máte z nahrávky pocit a jaké jsou reakce?
Na albu je patnáct písniček, jak je vybral, aranžoval a natočil vydavatel Pavel Socha. Celý život mi písničky nosili renomovaní autoři, řekl jsem si tedy, proč na stará kolena nevyzkoušet i vlastní výrobky, které se mi tak nějak za poslední léta nahromadily v šuplíku. Některé byly součástí mých her, jiné vznikly jen tak. O reakcích je předčasné mluvit, ale z těch prvních mám radost. Jsou pozitivní. Ale hlavně mám radost, že je CD na světě. Pěkně vypravené, což spadá na vrub Ivana Prokopa, i zmastrované, což je zase práce Petra Kocfeldy…
Uvádíte vaše nové písničky i na vašich běžných vystoupeních? Mimochodem, jak reagovalo publikum na Slovensku, kde jste měl nedávno pár koncertů?
Vzorky uvádím, jsou přijímány vlídně. Ale rád bych je uváděl masivněji, leč moje publikum očekává i staré hity, musím postupovat ohleduplně. Nicméně plány mám, resp. se spolupracovníky máme, ale je to běh na delší trať.
Na Slovensko jezdíme se Semaforem pravidelně, takže mě vřelost, až jakási manifestačnost reakcí nepřekvapila. Bylo to velmi, velmi příjemné…
Co všechno zpíváte na takovém běžném koncertě, co všechno chce slyšet vaše publikum?
Vlaky, Barbara, Belinda, Džulija a další nesmí chybět, ale zpívám i ty už zmíněné novinky, pár různých úryvků z nejrůznějších období zahraju i na kytaru. A přidám i dva tři evergreeny jako Release me, Bridge over troubled water a tak...
Na které filmové či televizní role rád vzpomínáte? Které vám uvízly nejvíc v paměti?
Publikum si nejvíc pamatuje černobílou Popelku. Ale já rád vzpomínám i na staré inscenace brněnské (třeba pětidílný seriál Muž, který nesmí zemřít) nebo ostravské (seriál Ostrovy jistoty), ale to už jsou opravdu jenom vzpomínky. Dnes rád hraju podivínského režiséra v Ordinaci v růžové zahradě. V těchto dnech točím s Janem Hřebejkem menší roli v seriálu V objetí.
Jak se cítíte v pražském divadle Semafor? V čem vás tam můžeme vidět v této sezóně?
V Semaforu začínám třináctou sezónu, doufám, že bude šťastná. V říjnu obnovíme Kytici, na tu se moc těším a asi nejsem sám. Jinak hraju například v Mam´zelle Nitouche, v Hodiny jdou pozpátku a dokonce rytíře jménem Štědroň v Rytířích z Blaníku a krasavici Lídě. V Semaforu v současnosti hrajeme i jednu moji vlastní hru, komorní hudební komedii Jsme tým. Jo, a celý prosinec budu hrát a zpívat krále Heroda v opeře Betlém.