Článek
Není to je stručný popis výhledových věží, které převážně díky horským spolkům ale i prozíravým měšťanostům a šlechtě začaly vyrůstat v předminulém století. Převážná část jich byla dřevěná, poničilo je počasí i vandalové, ty kamenné většinou přečkaly. V poslední době rostou na výhledových bodech architektonická díla, která zapadají do krajiny.
Novák nabízí od nejstarší rozhledny u poničeného zámku v Uherčicích, o níž málokdo ví, přes rozhlednu na Fajtově kopci stylizovanou jako šroubovice DNA, stezku v oblacích u Dolní Moravy, na níž jsou různé názory, Jurkovičovu rozhlednu nad Rožnovem, Jakubovu, druhou nejvyšší u nás, Vyhlídkovou Kolonádu nad Valticemi, Petřín, Minaret v Lednici...
Zmiňuje i minimuzeum rozhleden v Luhačovicích. Na Vlčí hoře v Českém Švýcarsku ve věži rozhledny byly naše výhledové krásky zobrazeny již před léty.
Mnohé objekty jsou známé, až profláklé, některé budou pro čitatele novum.
Mně nejvíce učarovala krásenská, zvaná babylonská, a rozhledna u obce Kryry, a kamenné rozhledny v Jizerkách. Také na Děčínském Sněžníku nebo Háj u Aše.
U rozhleden jsou technické údaje, mapa, popis cesty a GPS. Najdete jejich příběhy a osudy, popis výhledů... Na titulu knihy je rozhledna Salaš.
Vydala Grada 2019.