Hlavní obsah

Přestali je zdravit sousedé. Teprve pak zjistili, že příbuzná má Alzheimera

Novinky, Věra Breiová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Aktualizováno

"Rozeznat to, že váš příbuzný či blízký má Alzheimera, není vůbec jednoduché," říká primář Jan Cimický, kterého jsem zastihla v Domově se zvláštním režimem Clementas v Mlékovicích. Doba se mění, populace stárne, dnes se lidé dožívají i stovky. Tento fakt s sebou ale přináší i problémy a komplikace.

Foto: Věra Breiová

Primář MUDr. Jan Cimický při své vizitě v domově se zvláštním režimem Clementas v Mlékovicích

Článek

Jak pociťujete za dobu své lékařské kariéry posun ve vnímání stáří?

Je evidentní, že svět se mění. Je normální dožít se více než 80 let. Když jsem začínal jako lékař, padesátiletý primář byl pro mě starý člověk, který se blíží smrti. Dnes je mi 70 a cítím se stále dobře. Znám českého režiséra, kterému je 95 let a říká, že se musí dožít 105, aby trumfnul Vávru.

V takové kondici ale zdaleka nebývají všichni.

S prodlužujícím se věkem přibývá těch, kteří potřebují péči – a bude jich stále více. Člověku totiž postupně ubývají síly, dostavují se potíže a choroby. Kdo byl soběstačný, potřebuje najednou pomoc druhého.

Jak to řešit? Je možné vše zvládnout domácí péčí, nebo vyhledat nějaké specializované zařízení?

Když okolí není schopno zajistit adekvátní péči, musí ji zajistit jinak. Samozřejmě jsou různá zařízení. Také u nás se zjistilo, že ani domovy důchodců nejsou schopny poskytnout seniorům potřebnou péči. Tak  přišla řada na LDN či psychiatrická oddělení nemocnic, kam se „odkládali“ senioři s různými typy demence. Proto se začala budovat taková zařízení, jako je Clementas. Pro ty, kterým ubývá mentální schopnost – tzn. paměť, orientace.

Jak rozeznat, kdy jsou změny chování jen neškodné epizody a kdy už se jedná třeba o Alzheimerovu chorobu?

Rozeznat to není jednoduché. Je rozdíl, jestli se jedná o Alzheimerovu demenci, nebo stařeckou demenci. V tom druhém případě je člověk na tom někdy lépe, jindy hůře. U Alzheimerovy nemoci zhoršování kontinuálně pokračuje. Ale většinou si lidé všimnou, že je něco v nepořádku spíše tehdy, až je upozorní okolí. Znal jsem případ, kdy se rodina, která pečovala o starší příbuznou, začala divit, že se na ně sousedé divně dívají a přestávají je zdravit. Až posléze se dozvěděli, že když odešli do práce a seniorka zůstala sama doma, chodila po domě a prosila o jídlo, protože prý jí doma nic nedali. 

Jak se potom zjistí, zda se jedná opravdu o Alzheimera?

Diagnózu může stanovit jen odborník na základě MMSE testů, jež obsahují 30 úkolů. Podle dosažených bodů se pak určí, zda se jedná o Alzhemerovu chorobu a v jakém stádiu.

Je možné péči o člověka s touto diagnózou zvládnout doma?

Doma většinou nemůžete poskytnout adekvátní a permanentní péči. 24hodinová péče, sedm dní v týdnu, bez nároku na odpočinek či na dovolenou, je psychicky i fyzicky nesmírně vyčerpávající. Musíte neustále hlídat, posléze i krmit, přebalovat, umývat a uklízet, přitom tuto práci člověk, o kterého se staráte, vůbec neocení. Naopak, v mnoha případech se vlivem nemoci mění osobnost, a tak vám spíše různé věci vyčítá.

Seniorů s Alzheimerovou nemocí přibývá, jaká je šance sehnat pro ně péči ve vhodném zařízení?

Potřebných lůžek je nedostatek. Stát není schopen se o takové lidi postarat, bez soukromých domovů pro seniory se neobejdeme. Samozřejmě bez dotací je cena za pobyt vyšší. Ale zařízení si na sebe musí vydělat a adekvátní tomu musí být platba za pobyt seniora a permanentní péči o něj.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám