Článek
Zrod dráteníka
Drátenictví coby řemeslo byla vlastně takzvaná z nouze ctnost. V chudých horských oblastech Slovenska nestačila políčka živit rodiny a tak mužům nezbylo, než hledat jiné způsoby. Ke slovu přišel levný drát, při jehož zpracování nebylo třeba používat speciální nástroje. Napřed opravovali nejrůznější rozbité keramické nádoby, které si hospodyně oblíbily. Hlína není vodivá, drát ale teplo po povrchu nádoby rozváděl.
Ve druhé polovině 18. století dráteníci vyrazili do světa a zanechávali za sebou stopu v podobě opravených nádob, pastiček na myši přes potřeby sedláka a hospodyně až k drátovaným hračkám. Zjara odcházeli s krosnou nářadí na vandr, ze kterého se vraceli až se začátkem zimy. Celosvětově dosáhli věhlasnosti pastičkami na myši, v Holandsku vyráběli koše na květiny, v Rusku pracovali i pro armádu, v Americe vyráběli i nábytek. Působili i v Africe a Asii.
S rozmachem průmyslu přišel konec drátenictví. Dnes je drátování rozděleno na renovaci a udržování historických předmětů, uměleckou činnost, s výrobou dekorativních předmětů. Třetím směrem je šperkařina.
Mistři řemesla drátenického
Všechny tyto obory zvládají mistři dráteníci Jiří Bareš a Emílie Šťávová.
"K drátenictví jsem se dostal zhruba v roce 2000, kdy jsem po třech desítkách let opustil zlatnictví. Zkušenosti s prací s kovem a drobným nářadím mi hodně usnadnilo zvládání drátenických technik. Zajímám se o historii řemesla a jsem velice rád, že mohu spolupracovat s Povážským muzeem v Žilině, kde jsou uloženy drátenické poklady," uvedl Jiří Bareš.
I jemu stačí k práci kleště, nůžky na plech, kladívko, dřevěná palička a metr. Nejsilnější drát má sílu 2 - 2,5 mm a používá se k výrobě háčků a věšáků, které mají unést velké zatížení. "Průměr je jen jeden prvek. Je rozdílné, jestli se myslí železo nebo měď, chirurgická ocel, atd. Materiály mají různou tvrdost a tím i obtížnější zpracování," upozornil.
Podle jeho slov není dodnes problém z drátu vyrobit velmi rozmanité předměty. Od spon na oblečení, různé věšáky a poličky přes drátěné košile, které vážily i víc než 10 kg, různé šperky a třeba ptačí klece po odrátované hrnce a hrnečky, lahve, misky...
Emílie Šťávová se k drátenictví dostala před několika lety díky přátelství s Jiřím Barešem. Z drátu časem přesedlala právě na šperky z chirurgické oceli. Její prezentují výrobky jedinečnou formou prezentují nevšední tvary a barvy pravých kamenů v kombinaci s chladným leskem oceli. "Není problém vyrobit cokoli, šikovný dráteník si poradí se vším, a což teprve drátenice," směje se mistrová, která inspirace bere jako velkou výzvu.
S mistry dráteníky se můžete setkat po celé republice. V různých skanzenech, muzeích, na hradech a zámcích a na akcích zaměřených na lidová řemesla seznamují návštěvníky s vývojem drátenictví v celé jeho rozmanité podobě. Další možnost jsou například galerie, kde jsou vystavovány předměty moderního charakteru a zvláště šperky s chirurgické oceli doplněné pravými kameny.
