Článek
Umělkyně patřila k nejvýraznějším slovenským dramatickým herečkám, už od začátku své kariéry rozvíjela své herecké umění pod vedením špičkových režisérů, jako jsou Jozef Bednárik, Pavol Haspra, Karol Spišák, ale také Jan Antonín Pitínský či Vladimír Morávek.
Adela Gáborová se narodila 2. března 1940 v Brekově u Humenného, ale dětství už prožila v Košicích. V roce 1961 absolvovala studium herectví na VŠMU v Bratislavě, poté nastoupila do Divadla Andreje Bagara v Nitře, kde působila pětačtyřicet let. Na jevišti dominovala ve velkých a složitých charakterních postavách, kterým dokázala dát psychologickou hloubku a přesvědčivost. Ale stejně přesvědčivá byla rovněž v muzikálech či komediích.
V Divadle Andreje Bagara ztvárnila více než 140 postav, absolvovala okolo 60 "záskoků", avšak její herecká kariéra se neodvíjela na divadelní scéně - natočila přibližně 130 televizních a filmových rolí, ovšem těžko lze spočítat postavy, které vytvořila v rozhlasu a dabingu.
Na jevišti nitranského divadla si zahrála v roce 1996 i pod režijním vedením svého jediného syna a dnes renomovaného divadelního režiséra Petra Gábora (ročník 1963). Šlo o inscenaci Kočičí hra.
Televizní diváci ji mohli vidět v celé řadě televizních inscenací a seriálech (Katarína, Straty a nálezy, Nevera po slovensky...) a asi ve třiceti filmech. Například Dušan Trančík ji obsadil do dramatu Iná láska, důležitou roli měla i ve filmu Nemožná režisérky Evy Štefankovičové stejně jako v komorním filmu Neha režiséra Martina Šulíka. Ale pamatovat si ji můžeme i z tragikomedie Juraje Jakubiska Sedím na konári a je mi dobre.
Pro jeviště nastudovala několik monodramat (Dnešná Médea, Cézar a Drana), ale zajímaly ji také alternativní projekty, které realizovala s divadelním družstvem Zdvih při Divadle Andreje Bagara či s divadelním seskupením Problém Miloše Karáska.
Vedle hraní také režírovala a své zkušenosti předávala dál. Zatímco na VŠMU v Bratislavě přednášela hereckou tvorbu, na Teologické fakultě v Nitře režírovala představení posluchačů kněžského semináře. Stihla toho vůbec dost - působila jako předsedkyně Sdružení divadelníků na Slovensku a byla aktivní členkou Asociace Divadelní Nitra.
Během své umělecké dráhy získala řadu hereckých ocenění, z těch nejvýznamnějších lze uvést například prestižní divadelní ocenění Dosky, které obdržela v roce 1999 za ztvárnění Lady Macbeth v inscenaci Shakespearovy hry Macbeth.
V lednu 2006 převzala z rukou prezidenta SR Ivana Gašparoviče nejvyšší státní vyznamenání, Pribinův kříž II. třídy, za významné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky v oblasti divadelní kultury.
O hereččiných profesních i soukromých peripetiích vypráví také jedna z kapitol knihy Hvězdy odvedle a jejich stopy nejen v českém filmu, kterou před časem vydalo české nakladatelství Grada Publishing.