Hlavní obsah

Před 1300 lety přinesl Bivoj na Vyšehrad divokého kance

Novinky, Vratislav Konečný

Tvrdí to ve své Kronice české z roku 1541 kronikář Hájek z Libočan, jeden z největších upravovatelů dějin, dalo by se napsat i lhář. Ale bez Hájka bychom neměli národní sebevědomí, hrdost češství, vlastenectví. Bajkaře Hájkova typu sotva podobného najdeme, Alois Jirásek se také činil.

Foto: Vratislav Konečný

Dřevěna plastika Bivoje na vyšehradském dětském hřišti - vláčel ho z Kavčích hor, kde je dnes sídlo televize, za uši!

Článek

Škůdce dějin

František Palacký považoval Hájka za největšího škodiče, sice čtivého, ale bajkaře, nad nějž není. Dějiny si upravoval podle svého, suverénně napsal, kdy přišli Čech s Lechem do české kotliny - roku 644, Prahu založil roku 718, dívčí válka byla roku 736. Nejpůvabnější jsou jeho jména osob, musel mít hodně upito, ale kdo by jiný než Hájek zplodil Klimbojnu, Sudiroha, Botáka, Nastavila, Čiňkrúcha či Pomnikvase.

Mistr Alois Jirásek jen jeho bajky upravil po svém a předložil nám na vědomost Staré pověsti české, brané jako částečná pravda. Nebyla.

Přeslavný Vyšehrad

Bivojův přeslavný čin Hájek datoval do roku 716, to na Vyšehradě, spíše známém v té době coby Chrasten, měla vládnout legendární kněžna Libuše. Že měla dvě sestry, také víme, Kazi a Teta se jmenovaly.

Ostroh nad Vltavou byl předurčen pro opevnění, měla-li se stát Praha městem velikým, jehož sláva  hvězd se bude dotýkat, jak věstila kněžna Libuše, a město povstalo z lesů o dva roky po zabití divopašíka na knížecím dvoře. Dnešní Vyšehrad pamatuje Přemyslovce, největší slávu zažil za vlády Vladislava II., zůstala tu po něm rotunda svatého Martina, a poté za Karla IV. Ten měl Přemyslovce ve velké úctě.

Vyšehrad byl důležitým opěrným bodem v husitských válkách, pevnost hlídala přístup podle Vltavy. Po zbudování Pražského hradu Vyšehrad pozbyl významu, byl v podstatě opevněnou osadou. Barokní pevnost vznikla až ve druhé polovině 17. století, z té doby pocházejí mohutné cihlové hradby a kasematy pod nimi.

Bylo to za vlády Marie Terezie, kdy se mocnosti začaly rvát o nové uspořádání Evropy. Pevnost měla být dokonce vyhozena do povětří, z toho sešlo, také měla být později rozparcelována na zahrádky a z toho naštěstí sešlo také. Velkolepé královské sídlo je chloubou metropole. 

Ale to jsme o řadu století vpředu.

Zabil kance a vzal si Kazi za ženu

Na nádvoří mezi palisádami stojí roku 716 Libuše s Kazi, která přijela navštívit sestru. Žvatlají si tak po žensku, když okolí zašumělo úžasem, dámy zmlkly a vězte, vězte:

„Bivoj, Sudivojův syn, zastavil se u schodů, jež vedly po silné sloupy stojící přede dveřmi k veliké síni. Na těch schodech stály kněžny. Bivoj v čele všech mužů, maje líté zvíře na na zádech, pozdravil Libuši i její sestru a pravil: Tu nesu to zle škodné zvíře, divého kance z Kavčí hory. Ať zhyne před tvýma očima, chceš-li.

Když Libuše kynula, ať se tak stane, vzkřikli mužové kolem a chystali meče a oštěpy. Než Bivoj zvolal do jejich shonu a hluku: Sám se postavím proti němu. Jáť ho lapil, ať ho také zabiju. Vy sevřete kolo, kdyby chtěl prorazit. A nejprve mně položte k nohám oštěp.” (Staré pověsti české, Odeon 1985)

Bivoj ho zabil oštěpem, svaly okouzlil Kazi a založili další kmen.

Děly se tu věci

Nutno podotknout, že kňoura přinesl na zádech za uši. A to se mělo stát před 1300 lety. Taky tu skákal Šemík s Horymírem a Libuše si přes hory doly vybrala i ženicha ze Stadic - jakéhosi Přemysla. Oráče.

Reklama

Výběr článků

Načítám