Článek
Poštovní schránka je všední, vžité zařízení, které je vzato na vědomí jen v případě potřeby odeslání nějaké tiskoviny. To v starých časech byla důležitým prostředkem komunikace a její oslavou se v 20. letech minulého století stala zejména báseň Jiřího Wolkera ze sbírky Host do domu. Nástupem elektronické telekomunikace ztratila na svém původním významu, ale přesto rychlejší SMS a e-maily přežila.
I dnes jsou oranžové schránky umístěné na pokraji ulic a v pohledných zákoutích sídlišť nezbytným koloritem města. Občan, který o tomto zařízení, sloužícím již ke komunikaci našich dědečků a babiček, chce vědět více, má možnost v době od 21. června do 20. září navštívit výstavu v místním městském muzeu zobrazující 200 let poštovní služby.
Putovní výstava Poštovního muzea v Praze přináší mimo představení dobových poštovních schránek, na panelech poznání dějin poštovnictví, dopravních prostředků i dobových poštovních uniforem, a to vše doplněné zevrubným popisem.
Na úvodní vernisáži výstavu s podrobným komentářem uvedl vedoucí Oddělení dějin pošty a telekomunikací Poštovního muzea v Praze PhDr. Jan Kramář: „První listovní schránky se objevily v Paříži již v roce 1653. V hlavním městě rakouského mocnářství ve Vídni se objevují v roce 1785, byly však určeny pouze privilegovaným osobám a institucím. Od roku 1817 je pak několik desítek sběrných boxů umístěno přímo v budově poštovního úřadu. K jejich rozšíření došlo po roce 1850 se zavedením poštovních známek.”
„Procházka historií končí rokem 1918, kdy se vznikem Československa došlo ke změnám v organizaci a řízení poštovního provozu,” dodal. „Poštovní schránky v minulosti tvořily nejdůležitější článek kominikačního řetězce mezi lidmi, který v současnosti byl většinou nahrazen formou elektronické komunikace.”
Poté Jan Kramář představil jednotlivé poštovní schránky, co se týká jejich tvaru, barvy, provedení a materiálu, z kterého se vyráběly. Původní dřevěné byly nahrazeny odolným kovem opatřeným nátěrem a později smaltem. Zároveň se zvětšovala jejich velikost, aby se do nich vešly i noviny a časopisy.
„Tato poštovní schránka je ze dřeva a byla vyrobena ze starší truhly. Potom byla natřena v rakouských státních barvách, žluté a černé, a na přední straně byly napsány informace o jejím výběru,” popsal Jan Kramář nejstarší dochovanou poštovní schránku v českých zemích. „To jsou zároveň i první poštovní schránky, které sloužily i běžným lidem a byly umístěny venku.”
Poté následovala řada poštovních schránek, které po rozpadu monarchie převzala Československá poštovní správa a přemalovala je do národní modré barvy. Starší generace si je pamatuje jako běžnou součást zdí budov městského mobiliáře, i když je již dávno tomu, co je nahradily na sloupcích umístěné oranžové.
Přesto jako ozvěna dávných let zůstává věčná představa melodie dětské písničky: Jede, jede poštovský panáček, v předu má trubičku, vzadu má truhličku, jede, jede poštovský pán.
