Hlavní obsah
Bedřich Švehla podepisuje knihu "Tenkrát na Doupově" svému hostiteli, důstojníkovi v záloze Zdeňku Machovi, který provozuje kavárnu U Muzea Valeč. Foto: Lucie Bartoš

Plukovník v záloze představil knihu o Doupově. Objasnil záhady

Ve Valči ještě před zavřením restaurací stihli uspořádat besedu s plukovníkem ve výslužbě Bedřichem Švehlou. První porevoluční velitel Vojenského výcvikového prostoru Hradiště odtajnil podrobnosti o někdejším životě ve vojenském újezdu Doupovských hor.

Bedřich Švehla podepisuje knihu "Tenkrát na Doupově" svému hostiteli, důstojníkovi v záloze Zdeňku Machovi, který provozuje kavárnu U Muzea Valeč. Foto: Lucie Bartoš
Plukovník v záloze představil knihu o Doupově. Objasnil záhady

Plukovník neseznamoval se zákulisím života ve vojenském újezdu jen slovně. Napsal o tom už druhý díl knihy „Tenkrát na Doupově“, kterou představil v kavárně U Muzea. Armáda mu prý do psaní nezasahovala. „A pokud jsem něco prozradil, je to stejně už promlčené,“ podotkl autor.

Hradiště je největší z českých vojenských výcvikových území. Zaobírá převážnou část Doupovských hor, které jsou mimo jiné zároveň největším sopečným komplexem České republiky.

Na četné žádosti čtenářů zde také odhalil – ve spolupráci se Spolkem vojenské historie Jasyr a jejím předsedou Miroslavem Andonovem – tajemství záhadného bunkru Sovětské armády v prostoru Malý Hlavákov.

V aktuálním díle své knihy vysloužilý plukovník podrobněji popisuje, jak v újezdu fungovala pošta a železniční doprava, jaké složky ozbrojených sil zde až do vzniku vojenského újezdu působily. „V 70. roce byla naším a sovětským ministerstvem obrany podepsána smlouva o bezplatném pronájmu tohoto prostoru. Sloužila tam osádka KGB," prozradil mimo jiné Andonov. Šlo o podpovrchovou stavbu, která se dle mýtů stavěla pouze v noci.

Veřejnost se zajímala o někdejší kšeft s minerálkou ze Žebletína. Plukovník prozradil podrobnosti tohoto zákulisního „obchodu“, který nakonec překazil.

„V roce 1990 jsem dělal na statku a vím, že ředitel byl v nějaké společnosti, která chtěla čerpat minerálku. Chtěli tam mít stáčírnu, kterou jste jim prý nedovolili vy, vojáci. Je kolem toho dost fabulací," začal téma jeden z posluchačů a pokračoval: „Chtěli to prodávat, ale že vojáci dělali problém... Víme, že Mattoni pramen koupil jen proto, aby neměl konkurenci. Jak to tenkrát bylo? Byli největší problém vojáci?"

Na to Švehla celou věc objasnil: „Nastoupil jsem na podzim do funkce a na jaře jsem se dozvěděl o problému Žebletínky coby ekonomického nástroje rychlého zbohatnutí. Existovaly dva zájmy. Jeden byl od obcí a lidí, kteří bydleli na východním okraji prostoru. Zmíněný ředitel kolem sebe soustředil skupinu podnikatelů. Pak tady byla nebezpečnější skupina, která mohla věci zvrátit, v jejím čele byli bohužel někteří generálové Československé lidové armády. Mohl jsem být milionářem, možná bych konkuroval i Mattonimu," poznamenal.

První skupina neuspěla, neboť šlo o civilisty. „Horší to bylo s druhou skupinou. Obešli všechny orgány: začali na ministerstvu zdravotnictví, zašli na balneologický ústav, nechali udělat rozbory. Vše bylo připraveno, chybělo jen razítko velitele Vojenského výcvikového prostoru. Generál za mnou přišel, že zakládají akciovou společnost a mně by dali 2 procenta. Chvíli jsme seděli a oni: ´Ona se ti ta 2 procenta asi nezdaj, tak dáme 4.´ Když jsme po pracovní době vypili becherovku, už jsme byli na 8 procentech."

Happy end ale pro akcionáře nenastal. Příští den jim Švehla řekl, že udělá vše, aby úmysl zarazil. „Přece nepřipravím vojáky o potěšení pít minerální vodu, pobíhat s průjmem po Doupově a ostatní připravit o ten zážitek,“ zakončil vyprávění. „Zachránil jste Doupov!“ zvolal posluchač.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků