Hlavní obsah
Foto: Vratislav Konečný

Pilota migu „sestřelila“ tvrz v Drslavicích

Dříve létal Zdeněk Švejda na nadzvukových stíhačkách. Prestižní povolání opustil sám, kariéra zdaleka nebyla skončena. Na zem ho doslova přibyla renesanční tvrz v Drslavicích. Slíbil otci, že na rodné Drslavice dohlédne. Připadá mi trochu jako chudý rytíř Václav Rynda z filmu Čest a sláva.

Foto: Vratislav Konečný
Pilota migu „sestřelila“ tvrz v Drslavicích

Sláva mu z bot nečouhá. Ale je zaťatý a má vizi. Z majetku, který z velké části patřil jeho prarodičům a část po válce i jeho otci, zase zbudoval sídlo, o němž se bude vyprávět nejen v blízkém okolí.

„Slíbil jsem to tátovi, a to mě zavazuje. Začátky byly těžké, něco vlastnit, to se nenosilo a u některých lidí se nenosí ani teď, i když sami by toho chtěli maximum. Propíchané gumy u auta, svedení vody do tvrze, to bylo normální,“ vítá nás Švejda ve velké síni, kde se pomalu rodí budoucí ubytovací zařízení. Čeládku renesanční man nemá, ale rodinu, zejména manželku a syny, kteří dělají devatero řemesel. A přátele.

Renesance v činech i myšlení

Průčelí Drslavic a střecha už září novotou, zdi jsou sceleny, tuny sutě vyvezeny. Pomalu se s podlahami osazují i nosné trámy v místnostech, kde se v budoucnosti vyloupne kaple, společenská místnost, dva šenky. Je to běh na dlouhé tratě, rychlost, s jakou ve stíhačkách Švejda létal, ta se zatraceně zbrzdila.

Tvrz vznikla ve 14. století, ale zmínky o osadě jsou o dvě stě let mladší. Jižní Čechy posléze kolonizovaly a ovládly rody Eggenbergů, poté Rožmberků a Schwarzenberkové. Sídlil tu i Petr Vok, nejznamenitější z Rožmberků. V roce 1619 Drslavice vyhořely, obnoven byl jen hospodářský dvůr, sídlo už dávno ztratilo význam rezidence. Budovu od roku 1778 začali využívat jako sýpku, v roce 1803 ji rozprodávali na stavební kámen po okolí. 

Švejdovi prarodiče tříčtvrtinový podíl na tvrzi koupili v roce 1930, zbudovali tu šenkovnu s velkým taneční sálem. Byly tu vyhlášené tancovačky. „Děda podíl prodal v roce 1947, a přestože objekt byl prohlášen kulturní památku, začalo plundrování a rabování. Kameny a dřevo najdete po širokém okolí, od baráků po kravíny,“ jdeme za Švejdou do budoucí kaple.

„Učil jsem se, řadu věcí bych dělal jinak, ale na tomhle se zdokonalujete. Hodně mi pomohli památkáři jak z Prachatic, tak z kraje. Dostal jsem i peníze na obnovu z dotačního fondu, vím, co z toho bude, ale ne hned.“

Švejdův otec na Drslavici vyrostl, také byl stíhačem, syn mu slíbil, že tvrz se zemí srovnat nenechá a v roce 1993 se povedlo ji odkoupit. Od té doby přistál a na nebe jen vzpomíná. I na to, jak občas při cvičných letech nad tvrzí přelétal a děsil nízkým letem místní.

Jezdí se k němu učit

Naučil se pokládat podlahy, míchat gotické omítky... S rodinou žije ve vedlejším domě, tvrz musí být aspoň částečně komerčně využita.

„Všechno jde na přestavbu, jsme i jediným distributorem Hoštické medoviny Zdeňka Trošky. Zdeněk se zřekl honoráře, peníze z prodeje jdou na opravu. Jezdí se si ke mně pro rady majitelé podobných usedlostí, nebo přijdou s nápadem sami,“ říká Švejda.

Prý se uvažuje i o nějaké filmové produkci, snad znovu čachtická paní, ale syrová, ne kostýmní podívaná pro diváka. Švejdovi mají před sebou hodně dlouhý let, ale určitě přistanou v pořádku.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků