Hlavní obsah
Foto: Petr Hejna

Památník ve Volarech připomíná smrt bezmála stovky žen na samém konci války

Jedná se o hroby devadesáti pěti židovských žen, účastnic pochodu smrti, kterým po útrapách koncentračního tábora a vyčerpávajícím dlouhém pochodu zbývalo k novému svobodnému životu prakticky jen pár desítek hodin.

Foto: Petr Hejna
Památník ve Volarech připomíná smrt bezmála stovky žen na samém konci války

Jak nacisté s postupující frontou a ztrátami okupovaných území tušili brzký konec Třetí říše, v posledních chvílích ještě nechali z koncentračních táborů o to usilovněji vypravovat již od roku 1944 organizované železniční transporty a pěší pochody, jejichž cílem bylo za nelidských podmínek likvidovat vězně a zajatce z táborů. Další formou hromadného zabíjení pak bylo také potápění lodí, obsazených vězni.

Pochody smrti z koncentračních táborů počátkem roku 1945 měly za účel zamezit možnému osvobození vězňů příslušníky spojeneckých armád a mnoho jich vedlo právě přes naše protektorátní území.

Tito nedobrovolní Nomádi cestou umírali vyčerpáním, hladem, zimou, na nemoci, byli zastřeleni při pokusu o útěk - trest smrti hrozil i těm, kdo by jim chtěli dát cestou potravu. Jedním z těchto pochodů, který je i mimořádně zdokumentovaný v jeho posloupnosti a strastech, je právě ten, který skončil u Volar.

Zhruba 1200, v naprosté většině židovských, žen, vyrazilo na konci ledna z Grünbergu směrem na 400 kilometrů vzdálený Helmbrechts. Sem jich 6. března dorazila již polovina, následné další putování pak bylo zakončeno již na Prachaticku. U Blažejovic došlo při napadení útočným letounem ke smrti jedné z dozorkyň, za což jako odplata následovalo zabití 22 žen, jejichž těla byla zahrabána do hnoje.

Několika se ve zmatku podařilo uprchnout a vyhledat pomoc u místních německých obyvatel, některé, které se dočkaly osvobození, stejně na následky nemocí a útrap zemřely. Poslední z nich byla sedmnáctiletá Polka Dora Ebbe, která skonala až 16. listopadu 1945. Podrobná mapa celé trasy a vzpomínky pamětnic ZDE.

Oběti z hromadných hrobů v okolí byly exhumovány a pohřbeny ve Volarech 11. května za povinné účasti zde žijících Němců, po mši byly rakve uloženy do několika společných hrobů. Později dřevěné křížky nahradily plechové, a to uspořádané v sedmi řadách, se jménem jednotlivých žen, a doplněn byl kříž s trnovou korunou.

Socha, znázorňující torzo ženy, je dílem sochaře Vojtěcha Paříka, a shlíží z malého pahorku k hřbitovu od roku 1974. V roce 1989 přibyl v horní části pietního místa obelisk s biblickým textem a namísto plechu nastoupily kamenné pomníčky s vytesanými jmény identifikovaných obětí.

Z desítky Neznámých byly později ještě dvěma přiřazena skutečná jména, co do počtu 96. pomníček patří pro změnu po postřelení zemřelému ruskému muži, pohřbenému v lese u Dobré, jehož ostatky sem byly dopraveny při svážení obětí pochodu.

Hřbitov s památníkem přiléhá ke spodní zdi místního hřbitova, prochází tudy naučná stezka Zlatá stezka a počíná zde alej, vedoucí až k malebné volarské křížové cestě.

Valné shromáždění Organizace spojených národů vyhlásilo v roce 2005 jako Den památky obětí holocaustu den 27. ledna. K tomuto datu byl v roce 1945 Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Je děsivé, kolik lidí bylo zabito nejen během let likvidace v táborech, ale tak krátce před tím, než by se dočkali konce války, jako je tomu u obětí jednoho z mnoha pochodů smrti, který skončil v šumavských místech jako Kvilda, Anín, Cudrovice…

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků