Palác Marianny Oranžské zničila Rudá armáda, aby zamaskovala rabování

Předtím probíhaly v okolí boje mezi Rusy a wehrmachtem. Jeden z nejkrásnějších palácových objektů nemá ve střední Evropě obdoby.

Vznikl na základě představ holandské princezny Marianny Oranžské, na realizaci se podílel vynikající architekt Karl Friedrich Schinkel, jemuž asistoval Ferdinand Martius.

Princezna Marianna Vilemína Frederika Louisa Šarlota známá v Polsku jako Marianna Oranžská (1810 -1883) byla nejen krásná, ale velmi vzdělaná a liberální. Pocházela z oranžsko-nassavské dynastie, jedné z nejpřednější v Evropě. Její manželství se synem pruského císaře Albertem Pruským, jejím bratrancem, se po 15 letech rozpadlo. Zamilovala se do manželova tajemníka Johanese van Rossum. Měla s ním syna. S Albertem měla 4 děti.

Následný rozvod v roce 1845 znamenal největší skandál šlechty v 19. století.

Na zámek, který budovala s takovou láskou, měla vstup jen pod policejním dozorem. Vyhnali ji od dvora, musela do exilu. V Prusku mohla pobýt maximálně jeden celý den v měsíci a ještě se hlásit na policii.

Aby mohla navštěvovat děti, zvolila si za místo pobytu Bílou Vodu na Jesenicku. Odtud to měla do Kamience blízko.

Zámek je postaven z červených cihel, částečně glazovaných, věže jsou vysoké 33,6 metru. Vede k němu monumentální schodiště se 4 fontánami, uvnitř byl nádherný Taneční a Hodovní sál, s dřevěným táflováním a mramorovými obklady.

Stavba zámku započatá v roce 1838 pokračovala i po Mariannině rozvodu, dokončen byl v roce 1872, o rok později přešel celý majetek na Mariannina syna Albrechta (zemřel roku 1906). Zachovalo se několik fotografií objektu, který byl prakticky v ruinách. Co se dalo odnést, to zmizelo. Pár mramorových desek je v Paláci kultury ve Varšavě. V zámku bylo asi 100 místností, úřednictvo mělo k dispozici trakt, který  zámek obklopuje, byly tu i velké stáje.

Kolem zámku se na poschodí táhne balkonová galerie, z ní prý ráda princezna pozorovala vodní sloupy svých oblíbených fontán. Měla výhled i na příhraniční hory. Pod zámkem je jezírko, jedna z fontán je obnovena, chrlí do výše 30 metrů.

Za války sloužil jako depozitář nakradených uměleckých předmětů z celého Slezska, zvláště z Wroclawi. Němci k úkrytu využili i klášter v podzámčí. Palác byl ruinou, když se do jeho obnovy pustil soukromý podnikatel W. Sobiech v roce 1984, podporovala ho řada dalších subjektů. Do roku 2010 byl nepřístupný, pak Sobiech zemřel a zámek obhospodařuje krajský úřad a stát. Záměrem je vytvořit kulturní středisko, možná i ubytovací kapacity.

O Marianně se pro její charitativní aktivity říkalo Dobrá paní. Podporovala školství, výstavbu sirotčinců, dávala lidem práci. V Jeseníku přispěla 10 000 holandskými guldeny na stavbu evangelického kostela. Po stopách Marianny se můžete vydat na česko-polské naučné stezce.

Další informace