Článek
Malé parkoviště, snadnou přehlédnutelné, najdete u cesty proti benzinové stanici při odbočce na Jítravu pod vrchem Vysoká. Místo, kam se vejde asi 8 vozů, je opatřeno tabulí informující o raritě. A nejen zdejší, nic podobného jsem u nás nespatřil.
Zdálky velké, zblízka téměř obří
Z parkoviště přes obilné lány uvidíte asi kilometr vzdálené šedobílé sloní zadky. Obří balvany vysoké až dvacet metrů vypadají jako zadní částí přivrácené sloní stádo.
Až když přijdete blíže, uvidíte, jak monumentální pískovcové uskupení před vámi leží. Co zdálky vypadá jako kompaktní pískovcový blok, je ve skutečnosti asi naše nejmenší skalní město.
Dno mělkého moře
Útvar vznikl usazováním křídového pískovce na dně mělkého moře, bílou barvu pískovci dodala příměs kaolinitu. Na hřbetech dvou balvanů jsou prohlubně, připomínající obratle.
Bílé skály jsou rozděleny třemi dlouhými puklinami na několik segmentů, na jejich stěnách uvidíte oválné dutiny, pukliny, také malý tunel a samozřejmě řadu iniciál tupců, kteří musejí připomenout svou geniální návštěvu i budoucím generacím. Některé jsou podle data a rytí hodně čerstvé.
Kolem kamenů vede Naučná stezka Lužické a Žitavské hory.
Lesem tu voní houby, viděl jsem smrže, růžovky, hřibovité, vše jedlé.
Tu o pidivajzlících znáte?
Prý tu kdysi sídlili páni trpajzlíci. To bylo v době, kdy tu jakási venkovanka pásla dobytek a najednou zjistila, že jedna kravka je fuč. Obíhala skály, pak dobytče uviděla, ale vedle kravky seděl pidivajzlík.
Dali se do řeči a trapajda najednou podal dívce klíček l od pokladny, kterou tu trpajzlíci měli ukrytou. Ať ho prý opatruje, on že musí s celým trpajzličím národem z Lužických hor odejít přes kopce do nedaleké Žitavy. Tam se měli sejít s trpajzlíky z Krušných hor.
Dívka ale klíček nechtěla ztratit, tak ho schovala do duté lípy. Trpajzlíky nikdo už nespatřil, a kde je poklad, se neví. Možná pod slony, ale ty obrátit dá notnou práci.
