Článek
I když návštěvníci přicházeli ve čtvrtek do muzea s různými představami, dlužno dodat, že tramping je hnutí, které nelze obecně definovat. Jedná se o volně ideově orientované hnutí s výrazně dobrovolným zapojením, založeným na přátelství či kamarádství, úctě k druhému člověku, lásce a úctě k přírodě a úctě ke svobodě každého člověka, i když žádné zákony a pravidla sepsány nejsou. Tramping tak nebyl nikdy pevně organizován ani komercionalizován.
Přesto nepsané přírodní zákony určují životní styl trampů a navíc pozitivně ovlivňují další využití volného času uměleckou tvorbou v malbě či poezii včetně nejznámější oblasti české lidové i populární hudby.
Toto se pak stalo cílem seznámení návštěvníků potlachu, kdy mimo dosud netrampské veřejnosti se přítomní trampové odlišovali klobouky se širokou krempou a košilemi nebo bundami s označením trampské osady T. O. tzv. domovkou na levém rameni.
Tramping má v českých zemích téměř stoletou tradici, a to již od roku 1918, kdy byla v Praze založena první trampská osada T. O. Ztracená naděje. Mezi návštěvníky bylo vidět zástupce klubu trampů řezbářů z Ústí nad Orlicí ORANA z T. O. Měsíční údolí nebo WAVNUKU a další z T. O. Traperů v České Třebové, TULÁKA CHARLIE z pražského klubu, navíc vzácného hosta, zástupce trampů z Austrálie či Jirku FREDA Jedličku z Holic, organizátora potlachu a zároveň jeho moderátora.
Potlach byl slavnostně zahájen v 16 hodin trampskou skupinou z České Třebové CARRAMBA, která u improvizovaného ohniště vyhrávala až do večerních hodin. Zahradní posezení překazily dešťové přeháňky, a tak, protože tramp si umí poradit za každých okolností, se celá akce přesunula do sálu muzea, kde slunce nahradil velký lustr a trávník parkety.
V dalším programu vystoupil zpěvák Karel Vašák alias TULÁK CHARLIE, který je 30 let členem trampského klubu Praha a účastníkem Festivalu trampských písní v Horním Jelení. V jeho podání zazněly písně oslavující krásu naší přírody, země indiánů i Austrálii, s doprovodem kytary a foukací harmoniky. Nakonec se k němu v rytmickém pohybovém podání přidala i manželka.
V navozené táborové atmosféře nastal čas na zapálení ohně, který nikdy nesmí chybět, neboť je pro trampa posvátný. S menšími potížemi nezvyklého prostředí a za vydatné pomoci ředitelky muzea Jarmily Süsserové se vše podařilo a oheň vzplál.
A tak se jako u pravého táboráku hrálo a zpívalo do večerních hodin. Pikantní občerstvení s čepovaným pivem bylo nezbytným doplňkem.
Návštěvníci měli navíc možnost sledovat přímo práci trampského řezbáře Petra Hlíny z Heřmanova Městce a zakoupit si originální přívěsky. Navíc byly nabízeny i trampské publikace a suvenýry.