Hlavní obsah
Soňa Drábková a Robert Rohál. Foto: Aleš Vrtal

Nejde o žádné retro, ty fotky na mě působí spíš nadčasově, říká Soňa Drábková

Práci fotomodelky si loni vyzkoušela Soňa Drábková, členka kroměřížské taneční skupiny M dance crew KM. Výsledkem je černobílá kolekce Tisíc tváří černovlásky autora Roberta Rohála, která bude již za pár týdnů vystavena v Muzeu Kroměřížska.

Soňa Drábková a Robert Rohál. Foto: Aleš Vrtal
Nejde o žádné retro, ty fotky na mě působí spíš nadčasově, říká Soňa Drábková

Stala jste se tváří výstavy Tisíc tváří černovlásky, jejíž vernisáž proběhne začátkem května v Muzeu Kroměřížska. O jaké fotografie jde?

Jde o černobílé fotografie, na kterých ztvárňuji ženu mnoha podob, mnoha výrazů. Například jsme se snažili zachytit něco z Marty Kubišové, Lídy Baarové, Josephine Backer či Konstance Mozartové... Ovšem na mnohých fotografiích jsem sama za sebe. Podle mého názoru nejde o žádné retro, ty fotky na mě působí spíše nadčasově.

Fotila jste poprvé, nebo máte více zkušeností s prací modelky?

Předtím jsem nafotila barevné portréty s kroměřížským fotografem Miroslavem Pláňavou, který měl loni na podzim výstavu v Domě kultury v Kroměříži. Robert je zcela jiný typ fotografa. Fotili jsme na etapy, projekt měl danou koncepci a to celé - od nápadu až po finální podobu - trvalo téměř půl roku. Každá fotografie má svůj příběh, tím je Robert pověstný. Nestačí mu jen mačkat spoušť. A tak jsem byla za herečku - někdy smutnou, jindy veselou – a nebylo to vůbec jednoduché, jak si mnozí myslí - hup šup a je nafoceno. Musím ale přiznat, že já si to fakt užívala.

Výsledkem jsou černobílé fotografické portréty přenesené na plátno plakátového rozměru. Jak byste tento projekt ještě charakterizovala?

Hm, zajímavá otázka... Často se mě lidé ptají, co z toho mám a proč jsem do toho šla. Hledají za tím všechno možné, jen ne umění, ale je to jinak. Robert jako kumštýř měl vizi o své další kolekci, a když mě uviděl, oslovil mě. Vyjevil mi svůj nápad a taky skutečnost, že nepůjde o nic komerčního. A mně se to líbilo. Proč nedělat věci, o nichž vím, že mě budou bavit (smích). Navíc i já mám uměleckou duši.

Jaké bylo vlastní focení?

Moc mě to bavilo a od začátku jsem věděla, že tomu tak bude! Já když se do něčeho zakousnu, tak to nepustím (smích). S Robertem jsme si sedli a, ač bylo focení náročné, navíc mnohdy ovlivněné různými nepředvídanými rušivými okolnostmi, udrželi jsme si dobrou náladu a tvořili a tvořili. Oba jsme to brali především jako radost i zábavu a některé fotky jsou toho důkazem. Taky nám pár lidí pomohlo, například kadeřníci Soňa Beňová a Honza Janíček, paruky zapůjčila Věra Lapčíková, jedno focení líčila Gabriela Nováková... Bylo jich samozřejmě víc, na některých fotkách nechybí v druhém plánu ani mužský element.

Jste členkou taneční skupiny M dance crew KM, která před pár dny získala stříbro na soutěži TanceR Cup ve Zlíně. Co vy všechno nezvládnete...

Tanec je moje velká láska, moje vášeň… Vlastně díky mému působení ve skupině M dance crew KM jsem se stala Robertovou modelkou. Vyhlédl si mě na Dni tance, kde jsme vystupovali. Jsme tak trošku raritou věkovým složením naší skupiny od 15 až po 46 let. Všichni tančíme pro radost a věk neřešíme. V sobotu 26. března jsme zahájili novou sezónu na soutěži Tancer cup ve Zlíně a vybojovali stříbro. Třetí rok za sebou stojíme "na bedně", ale nej pocit je, když vám lidé fandí, hecují vás a pak přijdou, poplácají vás po rameni a řeknou: Bomba! Mívám z toho husí kůži a slzívám dojetím, ale taky vím, že ta dřina prostě stojí za to!

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků