Hlavní obsah
Jiřina Fikejzová a Helena Vondráčková na festivalu v polských Sopotech. Foto: archiv autora

Nedávné narozeniny textařky Jiřiny Fikejzové připomíná Supraphon profilovým albem

Dvaadvacet známých písní s texty Jiřiny Fikejzové se objevilo na jejím profilovém albu, které vydal Supraphon. Výběrové album Řekni, kde ty kytky jsou vyšlo u příležitosti letošních devadesátých narozenin textařky.

Jiřina Fikejzová a Helena Vondráčková na festivalu v polských Sopotech. Foto: archiv autora
Nedávné narozeniny textařky Jiřiny Fikejzové připomíná Supraphon profilovým albem

Byl to hudebník Dan Fikejz, který vybral tu nejpěknější část maminčiny tvorby, některé písně (třeba hit Ty jdeš a já se vznáším v podání Heleny Vondráčkové) zremixoval a jiné natočil ve zcela nových verzích. Výsledkem je mimořádné poslouchání pro všechny, kteří vyrůstali od šedesátých let dál, neboť je jisté, že písničkám s texty dubnové oslavenkyně se v dobrém slova smyslu nemohli vyhnout.

Přitom mnohé potěší i písně, které zase rádia až tak moc "neomílají", ale které si o to víc zaslouží pozornost. Patří k nim třeba písně jako Když pláčeš, když se směješ (Karel Gott) nebo Rozloučím se s ním (Helena Vondráčková).

Klasické hity v pěveckém podání Marie Rottrové (Máma, Markétka, To mám tak ráda), Judity Čeřovské (Dominiku, Malý vůz, Můj ideál), Václava Neckáře (Massachusetts), Hany Zagorové (Co stalo se stalo), Evy Pilarové (Já do hry dávám víc), Waldemara Matušky (Sedm dostavníků), Marty Kubišové (Řekni, kde ty kytky jsou) nebo Jany Kratochvílové (Song song) doplňují nejnovější nahrávky, které nazpívali Irena Kristeková (Co dál...) a Martin Chodúr (Za rok se vrátím).

Jiřina Fikejzová se narodila 13. dubna 1927 v Lomu u Mostu. gymnázium vystudovala v Lounech, kde také prvně zpívala s kapelou. Poté studovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, avšak k muzice ji to táhlo pořád.

Soukromě se učila hrát na housle a na klavír, avšak její záběr byl ale mnohem širší. V 50. letech minulého století byla úspěšnou sprinterkou československé národní reprezentace.

Po ukončení studia v roce 1950 pracovala do roku 1953 v odborném učilišti v ČKD, poté pak na odboru zahraničních vztahů v hudebním vydavatelství Supraphon, kde působila jako dramaturgyně při vydávání zahraničních licenčních desek.

Pravda je, že už od středoškolských studií se věnovala psaní písňových textů. Tehdy začala profesionálně spolupracovat s Vladimírem Dvořákem, později pak s Orchestrem Karla Vlacha a Tanečním orchestrem Československého rozhlasu (TOČR).

Během svého života vytvořila kolem 250 písňových textů, je autorkou řady scénářů pro pražské Divadlo hudby, ale také pro televizi a rozhlas. Za svoji textařkou práci získala celou řadu domácích ocenění. Vedle toho působila rovněž jako členka odborných porot různých domácích i zahraniční hudebních festivalů doma (Intertalent, Porta) i v zahraničí (Athény, Sopoty, Split).

Životní i profesní peripetie Jiřiny Fikejzové přinesly v minulých letech i dvě knižní autobiografie "Povolání textařka" a "Povolání textařka... v důchodu?"

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků