Hlavní obsah
Kočičí strážce mrtvých - jako ve starém Egyptě. Foto: Vratislav Konečný

Naučnou stezkou po megapoli miliónů mrtvých na Olšanech

Ve správě Pohřební služby hlavního města Prahy je 29 hřbitovů, další jsou ve správě městských částí. Dohromady 67 polí mrtvých. Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy... Mnoho hřbitovů zdobí obdobný nápis připomínající vše pomíjivé. Naučná stezka s téměř 80 zastaveními vede mezi hroby.

Kočičí strážce mrtvých - jako ve starém Egyptě. Foto: Vratislav Konečný
Naučnou stezkou po megapoli miliónů mrtvých na Olšanech

Většinou jména nic neříkající, zapomenutá, ve své době před mnoha lety to ovšem byly významné a vážené osobnosti. Velkoobchodníci, úředníci. Lékaři, cechmistři i s příbuzenstvem. Rytíři i beztitulní osobnosti. Honorace i prostí lidé.

Přes dva milióny mrtvých jsou pohřbeny na 12 olšanských hřbitovech. Ulice Želivského dělí pohřebiště na dvě části. Popínavý břečťan dusí vzrostlé javory, jehličnany, jako stonožčími nožkami se dere do pískovce i do puklin mramorů místy bombastické funerální architektury. Rovy opečovávané, zarostlé, čerstvé i staleté. Nápisy vyvedené latinkou, švabachem i arabštinou, azbukou nebo v jidiš.

Původně morové pohřebiště

Na více než padesáti hektarech jsou pohřbeny obrovské masy lidí, není účelem jmenovat jednotlivce, jména na tabulích naučné stezky kromě historiků jsou většinou neznámá.

V dušičkový čas dostávají zahrady mrtvých zcela jiný ráz, trochu bizarnější, trochu veselejší, ale stále je to připomínka byvších živých. Původní, dávno zrušený morový hřbitov ze 17. století se nacházel v okolí kaple svatého Rocha, Šebastiána a Rozálie, ochránců před morem. Posléze se změnil na veřejný a stále se rozšiřoval až do nynější podoby.

V nejstarší části u Flóry, na rozhraní Vinohrad a Žižkova, najdete většinu monumentálních kaplových hrobek. Jsou jich přes dvě stovky. Bývaly symbolem postavení ve společnosti, moci peněz. Dnes jsou  opuštěné, polorozpadlé, bez příbuzných zesnulých, kteří by platili nákladnou údržbu, vyrabované, někdy poskytující nedobrovolný nocleh lidem z okraje společnosti. Hřbitovy obecně jsou častým cílem vandalů a sběračů kovů, obrovská rozloha s členitým terénem je tady neuhlídatelná. Také na to samozřejmě nejsou prostředky.

K tomu nutno připočíst asi 25 000 hrobek, téměř 70 tisíc hrobů, 20 000 urnových, 6 kolumbárií a rozptylové louky.

Zbyla jen jména

Najdete zde klasické náhrobky, mramorové či žulové desky, figurální - od andělů a Krista po bysty a postavy například legionářů. Pískovcový hrobeček dvojčat, jímž vlak ujel nohy, nebo portrét krotitele medvědů s jeho oblíbeným zvířetem přenesený  na leštěné desce.

Leží zde Voskovec a Werich, gen. Pernica, R. Lukavský, F. Kavka, V. Thám, M. Volek. V. M. Kramerius, K. H. Borovský. A Tilschová, Berouskové... Nekonečný seznam. Některé osobnosti jsou v živé paměti, odešly nedávno, na některých pomnících je už vytesáno datum narození, anděl blažené smrti zatím odstřihuje metr k úmrtí.

Padlí z válek

Kromě „normálních“ hřbitovů zde najdeme i padlé z napoleonských válek z bitvy u Drážďan roku 1813, legionářů i rudoarmějců z 1. světové války, padlých ve 2. světové, obětí náletů i mrtvých z  Pražského povstání, příslušníků Rudé armády i Vlasovovy, vojáků Commonwealthu.  

V dušičkový čas se scházíme na hřbitovech, upravit hroby a na chvíli se zastavit. Oni byli co jsme my. A my...

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků