Hlavní obsah
Zpěvačka Martha Elefteriadu s CD, které přináší reedici jejího sólového alba Kresby tuší. Foto: Supraphon

Nápadů je tam na dvě desky, říká o reedici svého sólového alba Kresby tuší Martha Elefteriadu

Z reedice alba Marthy Elefteriadu Kresby tuší mají radost nejen fajnšmekři, ale stejně tak protagonistka dnes už pomalu kultovního alba. O vzniku desky, autorech i hudebnících, kteří se natáčení zúčastnili, ale i o bonusech, které reedice přináší, vypráví v následujícím rozhovoru.

Zpěvačka Martha Elefteriadu s CD, které přináší reedici jejího sólového alba Kresby tuší. Foto: Supraphon
Nápadů je tam na dvě desky, říká o reedici svého sólového alba Kresby tuší Martha Elefteriadu

Vyšla reedice vašeho sólového alba Kresby tuší. Máte radost?

Určitě ano, protože kolem toho byla ještě spousta práce dostat ho znovu na světlo boží. Velmi se o to zasloužili Patrik Kubas a David Filip. Hlavně na tom, že si dali tu práci a našli v archívech ty bonusy.

Vzpomínáte si, v jaké atmosféře nahrávka vznikala a kdo dal k celému nápadu a potažmo realizaci podnět?

Ano, podnět ke všemu tomu setkávání s autory a nápadům ke spolupráci dal jednoznačně Ondřej Konrád. Já byla tehdy "Brňačka" a on Pražák, a tudíž měl perfektní přehled o hudebním dění tady v Praze. Na Pantonu tehdy byl hudebním dramaturgem Aleš Sigmund, který k tomuto LP dal velkorysou zelenou. Byla to dost hektická atmosféra, spousta setkávání s novými mladými nadupanými muzikanty, kteří měli ve všech ohledech "startovní" energii. Hlavní spiritus agens, co se týče obrovské energie na realizaci desky, byl Michael Kocáb.

Vaše sestra Tena tehdy nežárlila?

To by byla otázka spíš na ni, ale my to takhle rozdané nemáme. Od malička jsme byly odkázány jen na sebe, takže spíš jedna druhé přejeme. Ostatně ona měla v té době jiné zájmy. Vdala se za slovenského muzikanta Juraje Čierného, který několik let vedl naši kapelu, a odjeli spolu poprvé hrát do Skandinávie. Já se přidala až později, když jsem dokončila svá studia na psychologii na Karlově Universitě. Mimochodem Tena si na té desce taky zazpívala, a to v triu se mnou a s Dežem Ursinym jeho píseň Vítám slunce ranní. A naše tři hlasy mají působivě dobrý barevný souzvuk... Kocáb ji zaranžoval nádherně, i sám Dežo byl tenkrát dost překvapen, jak to pojal.

Jak byste album Kresby tuší dnes charakterizovala? Jaká je to muzika? Mám pocit, že je to nadčasová deska, pletu se moc?

To hodnocení bych taky raději nechala na "hodnotitelích" (smích). Z mého pohledu je to velmi nápaditě zaranžované, a ta doba, jazzrocková, je z toho slyšet. Nápadů je tam na dvě desky... Písně jsou pečlivě vybrané, ke každé z nich mě muselo něco vnitřně přitáhnout, to se dá poznat i dnes. Byla to spolupráce s velmi zajímavými autorskými osobnostmi, jako byli Michael Kocáb, Dežo Ursiny, Vláďa Merta, Vláďa Mišík, Pavel Kopta, Jiří Dědeček, Oskar Petr, Bohdan Mikolášek a další... A nesmím zapomenout ani na fotografa Tarase Kuščynského, který fotil titul, a myslím, že se hodně povedl. Na tom portrétu je "slyšet" i to vnitřní ticho... Má atmosféru. Taras byl "pan fotograf".

Reedice alba Kresby tuší je obohacena i o bonusy. O jaké nahrávky jde?

Jsou to čtyři věci, které ležely v hlubinách archívu Českého rozhlasu jako zakázané, kvůli tomu, že jejich autoři Oskar Petr a Bohdan Mikolášek emigrovali na "západ". Tak to tehdy chodilo. Tak mám velkou radost, že dvě písně Bohdana Mikoláška, Proč se spustil déšť a Ráno bylo bílé, a dvě písně Oskara Petra, César pes a Zázračná místa, konečně vyšly a dostanou se k posluchačům.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků