Článek
Pane řediteli, jaký vztah máte ke Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech?
Já si na Klatovy pamatuji ze začátku 90. let, když jsem tu byl poprvé někdy v roce 1993 a tady běžel projekt Šedá cihla. A po roce 2000 jsem tady byl několikrát. Tehdy ještě klatovskou galerii vedl ředitel Marcel Fišer a oslovil mne, když startoval projekt Start Point (výběr diplomových prací evropských uměleckých škol). Potom jsem tady byl na několika výstavách. Naposledy, minulý rok, jsem tu viděl trojici mladých slovenských umělců Jaro Varga, Mira Gáberová a Matěj Fabián na výstavě v Sýpce, kterou dělal Mgr. Michal Lazorčík. Takže v roce 2018 jsem se poprvé setkal s Michalem Lazorčíkem a zeptal se, zda je možnost vzájemné spolupráce. On mi později napsal e-mail, že by rádi představili nějakou slovenskou současnou scénu. A poprosil mne, abych na rok 2019 nějakou takovou výstavu připravil. A tak se i stalo.
Jak byste představit výstavu City mejkap?
Výstavní projekt pod názvem City mejkap se soustředí na fenomén města a urbanistickou kulturu v současném slovenském umění. Jde o široký záběr problematiky od sociálně-politických otázek, kritického pohledu k osobité estetice a vizualitě městských struktur: sídliště, bydlení, reklamní smog, komerce a nakupování, developeři, volný čas a opuštěná místa, periférie apod. Vybral jsem dvanáct slovenských umělců, kteří reflektují tento fenomén, a chtěl jsem, aby to bylo divácky zajímavé, takže na výstavě se prosazují současné polohy figurální malby se vstupy street artu a airbrushu, fotografické dokumentární série, fragmenty objektů, až po metaforické videoeseje autorů.
Proč výstava nese název City mejkap?
Samotný název výstavy City mejkap přináší hybridní tvar všude přítomné angličtiny. Znamená ukázat nejen lepší nalíčenou tvář současného města, zamaskovat jeho slabiny, ale i naopak reformovat, zdokonalovat a nastavovat křivé zrcadlo jeho negativním tendencím. Tento anglicko-slovenský kříženec metaforicky vyjadřuje i kolážový, hybridní či bastardní charakter prezentovaných prací, ale i naší narušené a krizové současnosti urbanistického prostředí.
Na výstavě se představuje dvanáct slovenských umělců. Z jakých řad jste je vybíral?
Myslím, že to je taková etablovaná skupina lidí, kteří skutečně fungují nejen ve slovenském, ale i v širším středoevropském prostředí a je to generace čtyřicátníků. Starší je Pavlína Fichta Čierná o jednu generaci a nejmladší jsou třicátníci Jáno Kekeli a Martin Kochan, ale zhruba to jádro, osm lidí z dvanácti jsou čtyřicátníci, lidé, kteří jsou v nejlepším věku. To znamená nejsou absolventi, ale umělci, kteří už mají něco za sebou a ještě nejsou výtvarní důchodci, takže si myslím, že mají právě ten entuziasmus, potřebu se vyjádřit k současným věcem. A dělají to dobře. Vybral jsem dost silné osobnosti, které reprezentují současnou slovenskou scénu.
Výstava je připravená ve spolupráci s Galerií Jána Koniarka v Trnavě a v Galerii U Bílého jednorožce bude k vidění do 10. listopadu.
