Hlavní obsah
Zámku se též říká podle barvy Krvavá Lhota Foto: Vratislav Konečný

Na pohádkový vodní zámek Červená Lhota se po letech vrací šlechta

Oblíbený zámek na jihu Čech, spojený u mnohých s filmem Zlatovláska nebo Svatby pana Voka, zůstává dál státním majetkem. Šlechta se díky kastelánovi Tomáši Horynovi, muži doslova dýchajícím pro jemu svěřený objekt, vrací pozvolna v nových instalacích.

Zámku se též říká podle barvy Krvavá Lhota Foto: Vratislav Konečný
Na pohádkový vodní zámek Červená Lhota se po letech vrací šlechta

Odtud ji vyhnaly předchozí, povětšinou ideové důvody.

Zámek, jehož počátky sahají do doby gotické tvrze na ostrůvku vprostřed rybníka, dostal renesanční podobu po roce 1530, novorenesanční úpravy jsou z počátku 20. století.

Vzal ji čert

Stavba je spojena s rytířským rodem Kabů z Rybňan. Synové zakladatele Jana Kaby Bohuchval a Jiří se nemohli na zámku vystát, hlavně prý manželky dělaly rotyku. Červená barva má pocházet od krve bezbožné šlechtičny, kterou si odnesl čert. Předtím byla fasáda bílá. Pověst se zalíbila a vesele se šířila, možná dnes, v rámci rovných příležitostí, by milostivou odnesla čertice.

Přešly věky, přešly rody. Po třicetileté válce se tu usadil Slavata z Chlumu a Košumberka. Přešla i do držení Windischgrätzů. Nás, jakož i hlavně kastelána Horynu a jeho zástupce Romana Dáňu zajímá až poslední majitel, jímž byl od roku 1835 diplomat, c. k. komoří a major rakouské armády Heinrich Eduard Schönburg-Hartenstein.

Lhota byla příkup, panství měl v Černovicích. Lhotu přenechal synovi Josefu Alexandru Schönburg-Hartenstein, c. k. korunnímu radovi, byl rovněž činný v diplomatických službách. Potatil se i nejmladší syn a další dědic Červené Lhoty princ Johann, c. k. komoří, nositel řádu Zlatého rouna, velkokříže Leopoldova řádu, řádu Železné koruny, velkokříže Maltézského řádu a Kristova řádu. Velmi se zasloužil o zachování svrchovanosti Vatikánu před 1. světovou válkou. Když se monarchie, v níž vkládal naděje, rozpadla, uchýlil se Johann na Červenou Lhotu, a významně ji zvelebil. Zemřel v roce 1937.

Zámek, sloužící po válce jako dětská ozdravovna, byl nakonec od roku 1949 zpřístupněn veřejnosti.

Zapomeňte pánů, lide dělný

Ale tehdejší ideologie se snažila jakoukoli zmínku o „starých dobrých časech“ potlačit, v objektu se prezentovaly architektura, umělecká díla, zkrátka muzeum všech stylů, bez zmínky, že tu donedávna v podobě šlechty byl živý organismus, vytvářející určitý životní styl, rozvíjející region, žádní Lomikarové, kterými tak rád strašil mistr dějů prastarých Alois Jirásek a ideolog Zdeněk Nejedlý.

A přece se vrátili

Kastelán Horyna se s pomocí blízkých spolupracovníků snaží dostat Lhotu do kondice, jakou měla po roce 1910. Řada předmětů byla vydána v restituci, ale v depozitářích se objevují kusy, které na Lhotu patří. Bohužel není se čeho ikonograficky držet, historické vyobrazení interiérů se zatím nepodařilo najít.

Co se podařilo je změna budoáru a salonu východního křídla, kde vynikají čalouník Vladislav Píša vyrobil repliky původních látkových tapet. Jeho mistrovská práce je zachycena v krátkém filmu na zámku promítaném. Lhota je nabitá inventářem, vše prostorné, účelové.

Na zámek se vrátilo nábytkové vybavení ambasadorského bytu Johanna Schönburg-Hartenstein z římského Palazzo Venezia. Řada předmětů jsou zápůjčky. Tím se vrací po desetiletích šlechta na Červenou Lhotu.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků