Hlavní obsah
Pohled na Prachatice ze Skalky. Foto: Petr Hejna

Město, kde sůl bývala nad zlato, umí oslnit gotickými a renesančními památkami

Jihočeské Prachatice byly na proslulé Zlaté stezce založeny již v 10. století, leč bohatství, které na svých hřbetech soumaři z Pasova přepravovali, pocházelo z rakouských solných dolů. A naopak z naší kotliny po stezce putovalo především obilí a rovněž chmel, med, vlna, kůže i pivo.

Pohled na Prachatice ze Skalky. Foto: Petr Hejna
Město, kde sůl bývala nad zlato, umí oslnit gotickými a renesančními památkami

Nejstarší část Zlaté stezky vedla z přístavu na Dunaji v Pasově do Starých Prachatic, o něco málo mladší pak byla trasa vimperská a poslední pak vedla do Kašperských hor.

Předpokládané používání této cesty zasahuje až do pravěku, doložení písemné zmínky se datují k 11. století, kdy římský král Jindřich II. daroval roku 1010 mýtné poplatky na cestě do Čech klášteru Niedernburg. V roce 1088 připsal český král Vratislav II. mýto na cestě z Prachatic do Pasova vyšehradské kapitule. Po husitském dějinném varu u nás převzal později toto právo Rožmberkové.

Prachatice, zprvu malá osada, byly od počátku bytostně spjaty s rozvojem Zlaté stezky, první dochovaná písemnost o koncem 13. století poblíž založeném novém městě se datuje k roku 1322, rok poté došlo k povýšení na město, které spadalo do majetku vyšehradské kapituly do roku 1420. Tehdy vojsko vedené Žižkou město dobylo a vypálilo.

Za časů pánů z Rožmberka došlo k největšímu rozmachu města - opět na základě obchodu s u nás nedostatkovou komoditou, jíž byla (stejně jako v pohádce Boženy Němcové, zfilmované pod titulem Byl jednou jeden král s Janem Werichem) sůl, ona bělostná konzervační a dochucovací prostá chemická sloučenina.

Vyrostly tu sladovny, pivovary i palírny a bohatí měšťané nešetřili na výkladních skříních svého postavení, tedy renesančních fasádách domů. Císař Rudolf II. roku 1601 po koupi povýšil Prachatice na město královské, avšak Prachatičtí se později angažovali v protihabsburském povstání. Následoval samozřejmě trest -  zabavení majetku a odebrání výsad. 

Ač v roce 1653 město obdrželo zpět právo ke skladování soli, návrat k bývalému rozkvětu se nekonal - obchod se solí v ten čas již stagnoval, později v roce 1692 navíc přišel zákaz dovozu soli z Bavorska. Doby, kdy Prachaticemi prošlo až 1200 soumarských koní týdně, navíc regulovaných „jízdními řády“, byly tatam. Ani Schwazenbergové, kteří vlastnili město od roku 1719, nepozdvihli Prachatice z popela úpadku jak bájného Fénixe, a ve skutečný popel jejich část proměnil požár 137 domů v roce 1832. 

Nicméně dodnes je spousta pamětihodností tohoto goticko-renesančního celku zachována a k vidění v plné kráse. Historické centrum je od roku 1981 městskou památkovou rezervací.

Centrální Velké náměstí obklopují domy s bohatou sgrafitovou výzdobou, s gotickými či renesančními jádry nebo podloubími. K nepřehlédnutí je Stará radnice (1571), Sitrův dům (1604), Knížecí dům (1572), Heydlův dům (1557), Bozkovského dům (1573) nebo kašna se sochou Spravedlnosti z roku 1583.

Dochována je velká část hradebních zdí, bašty a Písecká brána. Za prohlídku stojí i interiér kostela sv. Jakuba Staršího (při jeho obcházení možno prohlédnout si malby s motivem ukřižování Krista z roku 1516) a přilehlý parkán. Pěkný pohled na město nabízí pár kroků od centra vzdálená přírodní památka Žižkova skalka.

Od roku 2002 se město po právu pyšní oceněním Historické město roku, napomáhá tomu i vkusná výtvarná stránka provedení nově vzniklých vývěsních štítů drobných provozoven.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků