Článek
Sám zpěvák se ale prý hvězdou být necítí. Naopak, je velmi rodinným typem, rád bývá doma v Železné Rudě se svou rodinou.
Několik let jste žil v Praze, ale vrátil jste se do Rudy, proč?
Víte, já jsem tady vyrostl a mám to tu rád. V Praze bylo fajn, zažil jsem tam i spoustu pěkných věcí, ale v podstatě jsem si tam nikdy nezvykl. Tady jsem skutečně doma, mám tu rodiče, milující ženu a syna i přátele.
Jakým způsobem jste tam žil, vzpomínáte si?
Hrával jsem na piano v různých klubech jazz a pop k večeři zahraničních turistů, ale nenaplňovalo mě to. Díval jsem se na ty cizince, jak tam jí, pijí, povídají si, ale málokdo poslouchal, to nebylo nic pro mě. Já už tehdy věděl, co chci opravdu dělat. Bavit lidi! Ale potřeboval jsem nejdříve nahrát CD a na to nebyly finance. Tak jsem chodil po různých firmách a hledal sponzory. Získal jsem kontakt na Martina Červinku a za dva měsíce se na svět dostala 1. píseň Ztrácíš. To byl ten moment, co mi změnil život. Rozjelo se to, hraní, zpívání, akce, najednou byl každý kamarád, spousty fanynek, divoké ponocování, alkohol, podobně, jako to má většina lidí v tomto věku.
Nyní žijete, dá se říci, dost spořádaně?
Kvůli synovi. Ukázal mi směr, který jsem neznal. Nejsem žádný Dušín, ale už si rozmyslím, jestli někde dva dny ponocovat, nebo jít s Márou na výlet nebo třeba na hokej. Je to skvělý kámoš a máme super maminku. Není jen skvělou ženou a matkou, ale umí také zajistit spoustu věcí, které bych já už nezvládal z časových důvodů. Navíc to tu má také ráda. Jsem moc rád, že mi Maru neběhá někde v Praze mezi tramvajemi.
A co Maru, zdědil hudební talent?
Teď mu jsou čtyři roky a já už mohu říci, že ano. Skvěle bubnuje, má rád muziku, ale ne tu klasickou pro děti, jemu se líbí Queen, nebo AC/DC. Říkal jsem si jak bude skvělé až mu bude třeba třináct a „zadžemujeme“ spolu ale pak jsme si řekli proč čekat. Zvládá to už ve čtyřech letech. K hudbě má svůj cit. Občas čekám, jak dlouho sousedi to jeho bubnování vydrží, ale zatím je to dobré. Jinak Maru je také skvělý hokejista. No, a tak mu z legrace říkáme Rockerista.
Vy jste talent také podědil?
Myslím si to. Maminka hrála na flétnu, táta zase na elektrickou kytaru. Měl dokonce i svou kapelu, jmenovala se Progres.
Vaši předci ale jsou i z Tachova, že?
Je pravda, že babička s dědou žili v Tachově a ještě tam mám strýce. Občas se vídáme, Tachovsko docela znám, mám tam i řadu přátel.
Jak si představujete ideální volno či dovolenou?
Nejraději jsem tady v Rudě s rodinou, s přáteli. Jezdím na čtyřkolce, chodím na pivo, hraji si se synem, rád lyžuji. Osobně nesnáším létání a většinu času trávím v dodávce s kapelou a po hotelech, takže opravdu si nejvíce vážím svého domova tady, na Šumavě, je tu krásně.
Co knihy, čtete, máte nějakou oblíbenou?
Malý princ. Jinak nejsem četbou posedlý. Slibuji si, že až mi bude přes šedesát, budu mít na Šumavě malý srub, v tom srubu krb a velkého psa. Budu poslouchat hudbu z gramofonu a číst jednu knihu za druhou. Snad se šedesátky dožiji.
Marek Ztracený.