Hlavní obsah
Konečná v Nové Bystřici Foto: Vratislav Konečný

Legendární úzkokolejkou plnou parou Českou Kanadou

Název pro oblast Jindřichohradecka Česká Kanada vymyslel místní patriot J. A. Trpák, později pražský žurnalista, který chtěl přilákat do kraje turisty. Věděl, že doma máme také mnoho přírodních krás, a přitom za podobnými jezdí lidé zbytečně do zahraničí.

Konečná v Nové Bystřici Foto: Vratislav Konečný
Legendární úzkokolejkou plnou parou Českou Kanadou

Trpák o Jindřichohradecku napsal... „Přehlížíte nejromantičtější koutek české země, vlní se terén do kopců a tmaví se lesními porosty, díváte se na nesčetné hladiny nejen velkých rybníků, ale hotových jezer orámovaných hustými lesy. A kamkoliv pohlédnete, všude se lesknou rybníky, široké potoky, točí se řeky, lesnaté kopce řadí se za sebou v nekonečných řadách.“

Kromě přírody je tu mnoho pamětihodností a jednou z nich jsou i Jindřichohradecké místní dráhy, a. s.

Zachráněná pára

Jindřichohradecká úzkokolejka je pojem, na jízdu párou je vždy narváno, jet můžete ale i motoráčkem, což je rychlejší, víc to hází, ale není to ono. Když trati, která přinesla v předminulém století do kraje a práci, pomalu odzváněl nádražácký nebeský zvonec, rozhodla se parta nadšenců, že koleje a depo s mašinami si rozvrátit nedáme, a začali s obrovským nadšením rekonstruovat, makat a zase jen makat na tom, aby mohli zprovoznit původní dvě tratě.

První trať vedoucí do Nové Bystřice o délce 33 kilometry otevřeli 1. 11. 1897. Na Štědrý den roku 1906 zprovoznili 46 kilometrů železnice do Obrataně.

Rozchod kolejí je 760 milimetrů, normální c. a k. 1435, bylo to v rámci úspor. Jižní trať na Bystřici vede Českou Kanadou, parní lokomotiva vyrobená v polském Chrzanowě, táhle zahouká, protočí kola a jedeme ven z Jindřichova Hradce. Zastávku Jindřiš projíždímě plnou rychlostí 30 kilometrů, tady parní mašiny nestaví. Jedeme nad lesní strží Hamerského potoka, píšťala co chvíli zahouká, v lese, i na lukách je mnoho nechráněních přejezdů.

Staré dřevěné vagóny jsou v oknech obleženy, vychutnat si čoud z lokomotivy, mít plné vlasy sazí, vidět v zatáčce mašinu, proto se sem jezdí.

Na nádražíčku v Blažejově pár cestujících přistoupí, hlavně ale všichni sledujeme, jak se mažou kluzná ložiska. U Ratmírovské zastávky je plno, cestující přibývají. Dalšími zastávkami jsou Kunžak-Lomy, hodinku nám trvalo, než jsme ujeli necelých 18 kilometrů.

Černý Cimrman

Okolo louky, lesy, rybníky.  Následuje zastavení v Kaprounu a obrovský jásot. Cimrman tu má svou zadnicovou sochu, všichni ji chtějí vidět. Údajně ho tu vykopli z vagónu coby černého pasažéra. Jen záda z něj trčí.

Senotín se svými 670 nadmořskými metry je nejvýše položenou zastávkou na trati, vystupuje tu dost cyklistů. Vlak má stoupání za sebou, už jen klesáme, sjíždíme k nádražíčku Hůrky.

V lese opodál stojí pevnůstky z druhé republiky, nedaleko se nachází barokní kostel Klášter, pověst tvrdila, že odtud vedla podzemní chodba do Rakouska.

Rekreační středisko Albeř je zaplněné a už se blíží konec cesty: Nová Bystřice. Příhraniční město se kdysi jmenovalo jen Bystřice, jenže trocnovský Jan zvaný Žižka tu po odchodu z Prahy vypálil město, a hlavně klášter. Proto Nová Bystřice. Najdete tu vlakové muzeum, lokomotiva načerpá vodu a po nějaké čase se vrací zpět.

Cesta do Jindřichova Hradce po silnici trvá asi dvacet minut. Ale bez česko-kanadské romantiky.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků