Hlavní obsah
Foto: Petr Hejna

Křížová cesta ve Volarech skýtá výhled na panorama Šumavy

Znovuzrození zchátralé křížové cesty byla myšlenka volarských patriotů, jmenovitě se jednalo o pány ing. Martina Jandu, Petra Čmerdu, Romana Kozáka a Stanislav Haladeje. S nadšením místních i nutnou finanční i další sponzorskou podporou došlo k její obnově a dnes se jí mohou kochat turisté i místní.

Foto: Petr Hejna
Křížová cesta ve Volarech skýtá výhled na panorama Šumavy

Jak tomu bývá, sakrální památky vzaly po roce 1945 za své jako první. Nejen lhostejnost k poutnímu místu, ale i vandalismus se brzo podepsaly na této v svažitém terénu umístěné křížové cestě, končící na vrchu Kamenáč.

Roku 2008 byly dokončeny první práce na obnově cesty, a to konkrétně v sobotu 27. září, kdy se zde sešli jak občané, tak zástupci děkanství ve Volarech a místní samosprávy, stejně jako dorazili z příhraničního bavorského Waldkirchenu členové spolku rodáků. Městské lesy Volary pak odvedly svoji práci, a to formou sponzorského daru, při vyčištění nálety zarostlého svahu.

Kromě zastavení křížové cesty došlo na rekonstrukci Božího hrobu, nacházejícího se při pohledu dolů do údolí vpravo na jejím zakončení, tak i samotného  zlomeného kříže a barokní papličky na úpatí cesty v aleji.

V roce 2014 završila rekonstrukci svojí prací výtvarnice Vladimíra Fridrichová Kunešová, která pro obrazy znázorňující Kristovu cestu na Golgotu použila techniku vrstvené lazurované malby na plech. Obrázky se nacházejí v kamenných kapličkách z dioritu, vulkanické horniny, využívané již ve starověkém Egyptě, stejně jako třeba v Babylónii - ostatně známý Chammurapiho zákoník, z něhož pochází rčení „oko za oko“, je vytesán právě do dioritu. Kristův kříž doplnily také nové sochy Panny Marie a Jana Evangelisty, kterým bylo požehnáno páterem Janem Mikešem 29. září 2015. 

Zhruba dvě stovky metrů po úbočí směrem na severozápad je vybudováno nevysoké vyhlídkové místo Pod Kamenáčem (875 metrů nad mořem), odkud se rozprostírá pohled na nad volarskou kotlinou se tyčící hraniční hradbu Šumavy, vymezenou na východě Smrčinou a na západě Žlebským vrchem, informační tabule označuje veškeré vrcholky, jako je např. Plechý, Třístoličník nebo sousední Hochstein.

Kuriozitou Volar jsou drobné menhiry, ke kterým dorazíte ulicí Českou, kde se v jednom z typických alpských domů nachází muzeum. Byly na pahorku U dvou lip vztyčeny v roce 2007, a některé zdroje uvádějí, že pocházejí z Krušnohorska, kde opravdu funkci keltských kamenů plnily, jiné zase toto tvrzení zpochybňují. Databáze menhirů je uvádí jako „se vší pravděpodobností pravé“.

Tak jako tak žádný Stonehenge nečekejte, jedná se o jedenáct pokeltsku systémově usazených nevysokých kamenů, ale rozhodně se odtud nabídne nový pohled na okolí.

Volary nabízejí milovníkům přírody a historie i spoustu dalších zajímavostí, zejména zmíněné roubené domy alpského typu, kostel sv. Kateřiny (roku 1688 zbořený a opět vystavěný, dále obnovován po požárech v letech 1754 a 1863), pamětní hřbitov obětí pochodu smrti pod místním hřbitovem s hřbitovní kaplí sv. Floriána.

Aje odtud blízko k přírodním zajímavostem jako např. Medvědí stezka, Stožecká kaple, Vltavský luh, Lenora, Soumarské rašeliniště, Boubín, kaple sv. Markéty nebo zřícenina Hus či prameniště Blanice (pod odkazy podrobné články a videa k lokalitám).

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků