Hlavní obsah
Pouťové Klatovské koláče Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková

Kolem Havla se slavilo posvícení, které bylo i přehlídkou pracně zhotovených a ozdobených koláčů

V době, kdy se polní úroda přestěhovala do stodol, stohů, sklepů, komor a sýpek – v té době hojnosti z nashromážděných zásob, slavilo se posvícení neboli hody (na Slovácku a Moravě) či karmaš (ve Slezsku) – skutečné svátky selského lidu. Připomeňme si staré zvyky a tradice.

Pouťové Klatovské koláče Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková
Kolem Havla se slavilo posvícení, které bylo i přehlídkou pracně zhotovených a ozdobených koláčů

Staročeská posvícení se slavila plných osm dnů. Teprve roku 1787 nařídil císař Josef II. omezit trvání posvícenských zábav pouze na neděli a pondělí v pevně stanoveném datu. Z té doby pochází i pojmenování svatohavelské neboli císařské posvícení.

Posvícení bývalo jedním z nejoblíbenějších svátků prostého venkovského lidu, kterým naši předkové zároveň oslavovali ukončení polních prací. Byl to oddech a odměna za vykonanou práci – po žních a řípách. A ovšem že také bylo z čeho napéci koláčů.

Průběh posvícení 

Naši předkové posvícení slavili po celé tři dni, většinou od neděle do úterý. Avšak samotné přípravy na posvícení začínaly mnoho dnů předem čištěním stavení. O posvícení se scházela celá rodina včetně širokého příbuzenstva a všichni svorně zasedali u bohatě prostřených stolů.

Dny před posvícením, tedy v pátek se zabíjela kuřata, kachny a husy, aby bylo dostatek masa. Chasníci postavili na návsi vysokou rovnou  posvícenskou májku, ozdobenou pestrými pentlemi jako svědka a strážce nadcházejícího veselí. V sobotu před hodovou nedělí se posílaly přátelům z okolí koláče s pozváním, aby přišli na posvícení a proto se zvacím koláčům začalo říkat „zváče." Zároveň s koláči se pekla posvícenská husa.

V neděli zahajoval posvícení slavnostní oběd, který se podával po návratu ze slavnostní mše až kolem druhé hodiny polední. Tradičně nesměly na stole chybět různé koláče, husa nebo kachna se zelím, knedlíky a pivo. Po obědě se šlo do kostela na požehnání a jen skončilo požehnání, ozvala se hudba z hospody.

Nejdůležitějším symbolem posvícení byla dobře vykrmená posvícenská husa. Ta musela mít hodně sádla. Někde jí kvůli tomu dávali do volete minci, prý aby hodně trávila. Jinde husu krmili šiškami zadělávanými s dřevěným uhlím. Aby měla husa žluté sádlo, dostávala kukuřici.

Posvícení bylo i přehlídkou koláčů 

Posvícení bylo i přehlídkou velice pracně zhotovených a ozdobených koláčů. Každý kraj měl své vlastní recepty na přípravu a různé způsoby zdobení, jimiž se odlišoval od ostatních. Byly jak kulaté tak i čtvercové nebo obdélníkové od nejmenších tzv. svatebních po největší tzv. německé.

Tak například na Berounsku byly vyhlášené koláče s několika vrstvami „nádivky." Chodské koláče s jejich nezaměnitelným zdobením při kterém jsou použita povidla, tvaroh, mák, dozdobené rozinkami, mandlemi, zná dnes každý. Na některých místech se pekl hranatý koláč na celém plechu.

Na Plzeňsku se pekl tzv. „skládanec", což bylo koláčové těsto rozprostřené po celém plechu, na které se nanesla maková nádivka, poté se na ní dala další vrstva těsta, navrch namazal tvaroh. Na závěr se celé dílo ozdobilo rozinkami a mandlemi.

Pranostiky našich babiček napoví

Práce je bez konce a posvícení jen jednou do roka.

Okolo Havla (16. 10.) a Lukáše (18. 10.) posvícení je naše!

Posvícení, posvícení, nad svatého Havla není.

Na Havla a Lukáše, napekou se koláče.

(Zdroj: knižní archív České tradice a Velký pranostikon – Zdeněk Vašků)

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků