Hlavní obsah
Na konečné křinické lesní tramvaje Foto: Vratislav Konečný

Ke Kravínu, druhé největší skalní bráně Labských pískovců, dojedete tramvají

Vyplašený dobytek se žene do kopce, pasáci jsou uřícení, ale nechtějí přijít o jediný kus. V kraji řádí žoldnéři, berou vše, i životy, musí se zachránit, co se dá. Podle pověsti se v Kuhstalle, obří pískovcové jeskyni u Bad Schandau, ukrýval za třicetileté války dobytek ze sousedního Lichtenhainu.

Na konečné křinické lesní tramvaje Foto: Vratislav Konečný
Ke Kravínu, druhé největší skalní bráně Labských pískovců, dojedete tramvají

Spíš než sedlácký dobytek tu byl úkryt pro koně a krávy z hrádku, který se nacházel na skalní plošině nad jeskyní.

Tramvají romantickým údolím

Žlutá tramvaj skřípe a rachotí, v zatáčkách cuká, párkrát se zastaví při vyhýbání s protijedoucí soupravou, konduktér vystoupí a jde pokecat s kolegou. Tramvajovou úzkokolejku postavili v roce 1898, jede z Bad Schandau k vodopádu Lichtenhainer.

Nádherná podzimní cesta, vítr žene proti soupravě zlatorudě zbarvené javorové listy, projíždíme kolem lázní a starých mlýnů na říčce Křinici (Kirnitz), tábořiště u trati je nabité karavany, podle jdou cesty desítky turistů. Podzimní výlety do skal Saského Švýcarska lákají, pohostinství mají pré.

Zhruba po půlhodině dojíždí souprava na konečnou, odtud je to ke Kravínu (Kuhstalle) půlhodinka stoupání smíšeným lesem, kde si slunce hraje s barvami.

Výstup není nijak příkrý, ale do kopce se hezky táhne, ve spadaném listí vykukují houby, převážně holubinky, na pařezech shluky václavek, občas muchomůrka.

Jelikož jsou cíle na turistických značkách v časových údajích a ne metrické soustavě, jste na vrcholu stoupáku za půl hodiny, někdo i za třicet minut. Cestou minete několik odboček, lesy jsou prošpagetovány stezkami, většinou okružními, vinou se jako dlouhé nudle po úbočí i ve skalních roklinách.

Cesta ke kravínu je součástí Malerwege (Cesty malířů), po které putovali před  krajináři objevující krásu skal, aby svými kresbami podali svědectví, cože se skrývá za humny královských Drážďan.

Výhledové okno do krásy Labských pískovců

Kravín je skalní brána vysoká 11, široká 17 a hluboká 24 metrů. Po Pravčické bráně, zde označované jako Prebisch Tor, je druhým největším skalním oknem Labských pískovců. Není tak monumentální jako ta „naše“, ale taky vám okouzlí.

Na vrcholu stával strážní hrádek Neuer Wildenstein, dá se k němu vylézt po Nebeském žebříku (Himmelsleiter). V úzké štěrbině se po téměř stu schodech, také zvaných Jakobův žebřík, dostanete na plošinu, kde si postavili Berkové z Dubé sídlo.

Druhou stranou po pohodlných schodech sejdete k restauraci, vybudované v roce 1853, tady je u okének s jídlem a pitím docela tlačenice.

Za skalními výhledy

Z vyhlídky Kravína se otevírá nádherný pohled do údolí a na okolní pískovcové útvary, cesta odtud vede například  k výhledovému bodu s restaurací na Grosser Winterberg, druhou nejvyšší horu Saského Švýcarska, nebo na Schrammsteine (Šrámové skály), které tvoří stěny kaňonu Labe.

Obojí je zvláště na podzim nádherná procházka, počítejte v cílových bodech se stoupáním po žebřících a kovových stupech.

Od Kravína se můžete vrátit zpět na konečnou tramvaje Kirnitzschtalbahn, nebo sejít na některou z dalších zastávek na cestě, třeba Beuthenfall.

Mezi Bad Schandau a lichtenhainerským vodopádem lze rovněž cestovat autobusovou linkou 241, na které platí celodenní síťová jízdenka Labe-Elbe.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků