Hlavní obsah

Katastrofy v Plzni jsou námětem nové výstavy

Novinky, Jan Kaše

Záplavy, požáry, epidemie nakažlivých nemocí. S tím vším se musela Plzeň potýkat od počátku 19. století až do roku 1918.

Foto: Jan Kaše

Povodně byly v Plzni jednou z nejčastějších katastrof.

Článek

Ve čtvrtek 25. února bude v budově Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje zahájena výstava s názvem Plzeň katastrofická: obyvatelstvo regionu tváří v tvář ohrožení, která představí největší či nejčastější dramatické události Plzně a okolí od počátku 19. století až do roku 1918.  

„Plzeň patřila v 2. polovině 19. století v Čechách svou velikostí a hospodářským významem na druhé místo po Praze a evidovala roku 1900 celkem 2336 domů s 65820 obyvateli (bez vojenské posádky o 2259 mužích). O deset let později se počet osob ve městě vyšplhal na 81 tisíc včetně vojska. Houstnoucí městská aglomerace čelila během 19. století řadě katastrof,“ dočteme se na výstavě.

Pád vlaku

Jednou z největších povodní, která zasáhla Plzeň, se udála v září roku 1890. Předcházela jí série silných bouřek.

Při této povodni se nedaleko Plzně odehrálo vlakové neštěstí. Voda podemlela viadukt při Zdemyslické hrázi a jedenáct vagonů se zřítilo z třicetimetrové výšky. Ze 78 osob bylo 29 těžce zraněno.

„Na následky zranění zemřel strojvůdce František Černý z Budějovic, na místě byli ihned mrtví topič Josef Šlosar, dvouletá Terezie Kovacsová a Barbora Kolářová, manželka vrchního konduktérka státní dráhy z Plzně,“ uvádí jeden z informačních panelů.

Blesk zapálil věž

Požáry byly v Plzni poměrně časté. Nevyhnuly se ani církevním stavbám. Například v únoru 1835 zahřměly během prudké sněhové bouře dvě ohlušující rány. Poté propukl na špici kostelní věže požár, který se rozšířil až ke zvonům. Záchranu zorganizovalo vojsko, které do věže nanosilo vodu a odstranilo hořící krytinu.

„V půl deváté propadly zvony roztavené žárem do věže a rozpálené kusy střešní krytiny létaly daleko na náměstí,“ popisuje tuto katastrofu výstava.

Je zajímavé, že i přes četné požáry byl první hasičský sbor v Plzni ustaven až v březnu 1869 a plně profesionální sbor v roce 1892. Celkem v něm působilo šest stálých hasičů, 49 policejních strážníků, velitel a podvelitel.

Asijská cholera

Dalším nebezpečím byly pro Plzeň nejrůznější epidemie nakažlivých nemocí. Obyvatelstvo v 19. století rychle přibývalo, ale nedařilo se pro ně zajistit odpovídající životní podmínky. Šíření chorob měly na svědomí i nejrůznější válečné konflikty.

„Za zásadní pro další rozvoj města lze považovat sérii epidemií cholery morbus, tzv. asijské cholery, v letech 1831 až 1833. Poprvé se toto onemocnění dostalo z Asie až k hranicím Evropy v srpnu 1829 a od Uralu se následující rok rozšířilo po celém Rusku, Polsku až do Pruska. Díky polskému povstání, které bylo potlačeno ruskými vojáky pronásledujícími povstalce až za hranice, byla cholera rozšířena až do Haliče,“ dočteme se na výstavě.

Do 4. října 1832 zemřelo v Plzni na choleru 264 osob, nejčastěji ve věku 31 až 50 let. 

Výstava potrvá do 31. března.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám