Článek
Mým cílem byla smíchovská strana a také Kampa. Jenže právě v tu chvíli jsem narazil na první policejní pásku - a to přesně u obchodního domu a u budovy Albatros. Stáli zde policisté a také těžkooděnci s kuklami, což mě pochopitelně překvapilo.
Byl jsem odkázán na cestu Bartolomějskou ulicí, kudy jsem se dostal až na místo vzdálené zhruba tři sta metrů od místa výbuchu. I zde bylo sklo z rozbitých oken. Policejní pásky a přísný zákaz vstupu všem a to včetně televizních štábů byl striktní.
Chvíli po mém příchodu přišla mluvčí záchranné služby a televizní reportéry informovala o stavu zraněných. Chtěl jsem se dostat na Smíchov a tak bylo nutné se vrátit zpět. Když už jsem byl na odchodu, právě přicházel primátor hlavního města Bohuslav Svoboda osobně se podívat na místo neštěstí.
Zamířil jsem Bartolomějskou ulicí a dostal se na okraj Divadelní ulice k další policejní pásce - stál jsem opět jen kousek od místa výbuchu. Další vysypané okenní výplně a sklo na zemi. Nezbývalo mi, než dojít až na konec Divadelní ulice, tam, kde se vjíždí na nábřeží - i zde ještě bylo sklo na zemi. Spatřil jsem odvážená auta z místa výbuchu. Byla pomačkaná a měla rozbitá okna.
Přes Karlův most jsem se dostal na druhou stranu. Cestou mi očitý svědek z Kampy popsal výbuch jako ohromnou ránu a velký oblak kouře nad místem exploze. Na předmostí byla poslední páska. Před prázdným uzavřeným mostem stáli dezorientovaní zahraniční turisté, kteří nechápali, co se děje. Policisté je informovali a odkazovali na objízdné trasy tramvají.
Dostal jsem se na Újezd a právě tehdy - kolem půl druhé - začaly jezdit tramvaje přes most Legií. Zastávkou Národní divadlo ale jen projížděly.
Dům v pozadí je místo exploze
Na nábřeží
Těžkooděnec