Hlavní obsah
Když jaro přejde do fialové Foto: Vratislav Konečný

Nově zpřístupněná sala terrena znásobila krásy půvabného zámku v Lysicích

Trochu opomíjeným moravským zámkem jsou Lysice. Přitom spolu se zahradou, pečlivě udržovanou a nyní i zpřístupněnou sala terrenou, jsou skvělým turistickým cílem. Lysice měly po válce štěstí, stát je nechal dál fungovat, nezabral je pro důchodce, školy, nerozparceloval na byty.

Když jaro přejde do fialové Foto: Vratislav Konečný
Nově zpřístupněná sala terrena znásobila krásy půvabného zámku v Lysicích

„Zrestaurovaná sala terrena bude využívána především pro společenské události, svatby, koncerty. Jedinečnou manýristickou malířskou výzdobu technikou fresco secco zachycující maríny, mořské živočichy i veduty měst můžete obdivovat v rámci komentovaných prohlídek zahrad,” informovala kastelánka Martina Rudolfová.

Poučení se zábavou

Pokud budete mít to štěstí a padnete při prohlídce interiérů na průvodkyni paní magistru Elišku, budete mít zážitek z návštěvy dvojnásobný. Při jejím výkladu, zvláště o posledních majitelích, Dubských, nabudete dojmu, že se s nimi důvěrně znala. Zvláště pak Erwin Dubský, v jejím podání, Ervínek, vám utkví v paměti. Někdy prohlídky historických objektů nudí, ne ale na Lysicích. Ale i ostatní průvodci tu jsou velmi příjemní. 

Jako téměř vždy vyrostl zámek z bývalé tvrze, pozůstatkem je vodní příkop v předzámčí, kde majestátně proplouvá pár labutí. Zámek, který vlastnilo mnoho majitelů, doznal rozkvětu za panování Březnických z Náchoda. Původně renesanční objekt po přestavbách změnil vzhled do barokního hávu.

Zámek je spojen dřevěnými zastřešenými kolonádami se zahradou, ta si zachovala přes dílčí úpravy renesanční charakter. Je členěna do několika teras, v kvetoucích wistáriích stojí skupina 12 kamenných trpaslíků. 

Vivat Dubští!

V prostorném dvoupatrovém objektu projdeme obydlím šlechty z počátku obrození po první desetiletí minulého století. Poslední stavební úpravy jsou ze 30. a 40. let 19. století, areál dostal klasicistní a empírový vzhled. Dubští získali panství sňatkem, za Františka hraběte Dubského z Třebomyslic se provdala dědička předchozího majitele z rodu Piatů.

Emanuel Dubský (1806-1881), moravský hejtman a císařsko-královský komoří, vedl vlastenecký společenský a kulturní život. Lysice se staly vyhledávaným moravským centrem učenců i literátů. Jeho žena Matylda založila v Brně první dětskou nemocnici. Syn Erwin byl rakousko-uherským námořním fregatním kapitánem. Byl i vášnivý cestovatel, uvidíte tu mnoho předmětů z výprav. Zajímal ho Orient, je tu soubor samurajské zbroje i ústroje. Zbrojnice je plná sečných i palných zbraní.

Podíváte se do ložnic, apartmánů, salonů, knihovny, uvidíte řadu střeleckých terčů. Palba na malované výjevy byla oblíbenou kratochvílí. Posledním majitelem byl Albrecht Dubský, tomu majetek zabavili. Dubští se totiž nepřihlásili k české národnosti, a tím měli smůlu.

Část expozice se věnuje Marii von Ebner-Eschenbachové, rozené Dubské (1830-1916). V Rakousku je jako spisovatelka stále populární. Sbírala kapesní hodinky, část je v zámeckých sbírkách.

Po vzniku republiky ztratily Lysice jako společenské centrum na důležitosti.

Po válce tu byly restaurátorské dílny, tím se zachovaly i sbírky, které na většině objektů vidíme z depozitářů nebo svozů, bývaly rozkrádány.

Součástí areálu je i Café Dubský, velmi příjemná kavárna s bohatým sortimentem. 

Další informace: www.zamek-lysice.cz

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků