Článek
Jaký je důvod vaší návštěvy v klatovském Pavilonu skla?
Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vedu ateliér skla už deset let. Mám tady svůj tým - Mgr. Kláru Horáčkovou a Mgr. Ivana Pokorného - a máme na starosti výchovu nových talentů. Jsme vlastně po panu profesoru Kaplickém, Libenském a Kopeckém další generace, která vychovává špičkové sklářské umělce a designery. A paní Jitka Lněničková, protože se s ní znám už léta, mne poprosila o výstavu, která by tady měla být letos v červnu. Výstava má takový originální název - Sklo nebo život, protože paní doktorka chtěla něco výrazného. Je pravda, že naši studenti bojují, aby byli dobří, a možná je to někdy o tom, že to je sklo nebo život. A my jsme se dnes přijeli do klatovského Pavilonu skla podívat, abychom viděli za prvé expozici s přednáškou a za druhé prostor, abychom nějakým způsobem reagovali na to místo, to znamená zahradu, interiér a aby naše expozice sem sedla.
Jak na vás prostory PASKu působí?
Sklárnu Lötz znám, už když jsem učil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě, že to je velký fenomén. Takže za prvé expozice úžasná a architektura pavilonu neskutečná! My jsme se sem hrozně těšili, protože to, co tady máte, je opravdu naprosto výjimečné i v kontextu Evropy, co se týče architektury i expozice. Takže budeme se snažit, aby to, co tady představíme, vhodně doplnilo tento pavilon; prostě to bude zase nový pohled na sklo. Naši studenti jsou hodně odvážní. Budou tady věci i volné, nejen designové, protože jsme vloni měli velice úspěšnou výstavu v Londýně, která se setkala s obrovským úspěchem, a měli jsme úspěšnou výstavu v Praze. Tak doufám, že zaujmeme i v Klatovech.
Kolik studentů by se tu mělo prezentovat?
Mám zhruba dvacet tři studentů, z čehož je několik zahraničních asi z pěti zemí. Tím, že tento pavilon není veliký, ale je tady velká zahrada, budeme se snažit, aby tady byli zúčastněni všichni.
Kdy vám osobně učarovalo sklo?
Já dělám sklo od 15 let, kdy jsem začal studovat Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě. Měl jsem maminku, která dělala bižuterní školu v Jablonci, a pocházíme právě ze sklářského kraje od Jablonce, takže určitě tam nějaké geny jsou. Moji prapředci byli mačkáři skla a určitě jsem nikdy nelitoval, že jsem tomuto řemeslu zasvětil svůj život, protože kamkoli ve světě přijedu, a pracoval jsem v mnoha zemích, ale když přijedete do světa se znalostí skla, je unikátní téměř v každé zemi. Myslím si, že třeba brusiče skla máme nejlepší na světě a spoustu technologií máme pořád ještě nejlepších na světě.
Je pro vaše studenty výstava v PASKu velká výzva?
Pro studenty jsou takovéto příležitosti strašně důležité, protože prosadit se v umění není jednoduché a každá prezentace studenty nějakým způsobem posouvá a my si hrozně vážíme každé nabídky. Máme hodně výstav a studenti vždy mají motivaci, protože když vědí, že to uvidí veřejnost, víc se snaží. Takže já doufám, že v červnu tady budou fajn věci.
