Článek
„Když jsem byl osloven, abych knihu napsal, uvědomil jsem si, že takových už vyšla spousta. Nakonec jsem se rozhodl přiblížit milované hory tak, jak jsem je poznal a propátral – vlastníma očima a nohama,“ vysvětlil Kobza na autogramiádě v šumperské knihovně.
Nejnovější přírůstek edice Tajemné stezky pražského nakladatelství Regia vzešel z pera spoluautora tří knih, věnovaných řekám a pramenům severní a střední Moravy, tvůrce rozhlasových dokumentů o památkách, regionální historii a přírodních zajímavostech.
Pro cyklus „rozhlasových pohlednic“ Od Pradědu na Hanou, který vysílá už od roku 2002, připravil přes tisícovku dílů, v nichž posluchače zavedl na pozoruhodná místa z celého Olomouckého kraje. Jeho největší láskou však jsou už od dětství Jeseníky, které prochodil a mnohokrát tam s kamarády přenocoval pod širákem.
„Tisíce tváří má krajina nejvyšších moravských hor – Hrubého Jeseníku. Za krásného počasí čaruje dalekými výhledy a hrou miliónů barev. V čase podzimních mlh se vše obleče do šedivého hávu, ze kterého tajemně ční pařáty větví staletých buků, jejichž listí odvály podzimní větry. V zimě zase sníh obleče hory do bílé,“ popisuje pohoří poeticky.
Dokáže však být také faktograficky přesný. Přináší údaje o geologické minulosti hor, o jejich bohatství, osídlování, stavbách, přírodních i kulturních zajímavostech a také o způsobech obživy předchůdců dnešních obyvatel. Nescházejí ani legendy a příběhy skutečných lidí, kteří zde žili nebo alespoň pohoří navštívili.
Lidé jsou zachyceni i na fotografiích, a to nejen běžní obyvatelé horských vesniček, ale také významné osobnosti kraje, jakými byli podnikatelé bratři Kleinové či proslulá hostinská „matka Grohalka“. Nechybí ani snímek, na kterém císař František Josef I. pózuje nad uloveným jelenem. Zmíněna je také jeho manželka Alžběta neboli Sissi, která přenocovala v Jelení boudě pod Keprníkem.
Zvláštní kapitolu Kobza věnoval temné stránce regionálních dějin – pronásledování čarodějnic. Neopominul ani pohnutou historii někdejší rozhledny na Pradědu, která v extrémních podmínkách vydržela pouhých 48 let a zhroutila se při bouři v roce 1959. Popisuje také návštěvu její přesné kopie, vystavěné v Německu rodáky.
O publikaci autor tvrdí, že není turistickým průvodcem, ale pozvánkou k poznávání kraje, který je tajemný a krásný zároveň. Ve svých knižních toulkách se však nevyhnul ani smutku, nostalgii a polemickým úvahám nad proměnami drsných hor.
„Je to nesmazatelný vřed na tváři horské krajiny, nebo unikátní výtvor lidských rukou, který si zaslouží obdiv?“ ptá se v kapitole o elektrárně Dlouhé Stráně.
Jednoznačnou odpověď však nedává. Pouze vrší údaje, zaníceně líčí, popisuje perem i srdcem a jaksi podprahově vsouvá čtenáři myšlenku, že by se měl do tohoto čarokrásného kraje vydat sám. A pohybovat se tam s pokorou a úctou, která velebným horám náleží, a ne jako „někde v městském parku“.
„Krása Hrubého Jeseníku uchvátí každého, kdo má otevřené srdce,“ tvrdí spisovatel a novinář Miroslav Kobza.
Spisovatel a novinář Miroslav Kobza na autogramiádě v Městské knihovně v Šumperku.