Článek
Pod originálním názvem se skrývá akce, která je prioritně určena pro menší děti. Mimo jiné si klade za cíl nabídnout společně rodičům a dětem možnost prožít nevšední zážitek, za který lze asi hodinový výšlap do nočního lesa bezesporu, alespoň z pohledu mrňousů, jistě považovat.
A tak není divu, že krátce před osmou hodinou večerní se u budovy DDM tísnily desítky velkých i malých účastníků. V jeho útrobách pak probíhala poslední instruktáž organizátorů, kteří se následně postarali o bezchybný průběh celého setkání. Jejich úkolem bylo, aby na příslušná stanoviště dopravili více jak třicítku svíček a obrázků a zároveň i dohlédli na to, aby nikdo nesešel z vymezené trasy.
Zatímco členové Klubu přátel DDM již tedy vyrazili do terénu, hlavní organizátorky akce Jana Chalupská a Iva Dobošová se postaraly o informování všech přítomných. Všichni se dozvěděli, kudy se mají vydat a co je jejich úkolem. Ten byl vcelku jednoduchý. Účastníci obdrželi papír s křížovkou, do které měli během výletu dopisovat indicie, které na obrázcích naleznou na jednotlivých, hořícími svíčkami a fosforovými šipkami označených stanovištích. Vyluštění tajenky o více jak třiceti písmenech pak při návratu k DDM zaručovalo všem jistotu odměny.
Úderem osmé se celý dlouhý had vydal směr sever a ZŠ Habartov, kde se rozdělil na dva proudy, poněvadž celý výšlap bylo možné podstoupit z obou směrů. Jindy temný les se rázem jevil jako místo srazu rojů světlušek a bludiček. Na tmavém pozadí, kam oko dohlédlo, se totiž neustále míhaly desítky světýlek. V praxi to vypadalo tak, že děti pobíhaly od svíčky ke svíčce, od obrázku k obrázku, svítily si na ně baterkami a svým rodičům poté hlásily, cože na nich objevily. Na dospělácích pak bylo, aby slovo z očíslovaného obrázku správně zapsali do příslušného pole křížovky. Pokud vše společně zvládli, na konci jim tajenka sdělila, že..." Noc je černá, já to vím, baterkou si posvítím."
Úspěšnost v luštění byla takřka stoprocentní, a tak po asi hodině strávené v nočním lese se trousily hloučky výletníků zpět k DDM, kde na ně čekala zasloužená odměna. Děti si vybíraly z různých sladkostí, ale k mání byly např. i tužky a propisky nebo hopíci. Zkrátka tentokrát nepřišli ani rodiče, kteří obdrželi sáček slaného pečiva.
Ve tři čtvrtě na deset dorazili zpět poslední noční lovci písmenek, a zajímavá akce tak byla u konce. Nikdo se neztratil ani nezranil, počasí vyšlo na jedničku, i navzdory silnému větru svíčky nezapálily les, akce byla navíc podpořena sponzorem, což umožnilo nakoupit větší množství odměn, a do "šipkování" se letos zapojil větší počet dětí a rodičů než vloni. Co více si z pohledu organizátorů, ale také účastníků přát?! Tak tedy za rok opět na cestě z města po šipkách do lesa.
