Článek
Není žádným tajemstvím, že nějaký čas chodil s Natašou Gollovou, ale čisté okouzlení či platonická láska po čase nestačily. Byl zamilovaný, ale tím pravým mužem pro ni ani nemohl být. I potom musel své sexuální zaměření celé roky tajit.
František Vnouček se narodil 27. prosince 1903 v Benešově u Prahy. Ať už to měl ve svém soukromém životě složité, hercem byl excelentním, třebaže právě ve filmu hrál většinou jen střední a menší role. Své řemeslo ovládal nepochybně díky tomu, že začínal v prvotřídním divadle s těmi nejlepšími. Učil se od nich a jak sám kdysi prohlásil, právě statování v Národním divadle, vydalo za celou konzervatoř. Díky opojení divadlem nedokončil studia práv, čímž vzala za své jeho původní představa stát se advokátem.
Z padesáti filmových rolí, které František Vnouček vytvořil v českém filmu, může zaujmout třeba jeho mladý profesor češtiny v komedii Cesta do hlubin študákovy duše (1939) nebo jeho odmítnutý nápadník v romantické komedii Rukavička (1941). Tady měl za partnerku Natašu Gollovou, s níž měl v té době mnoho společného včetně jejich soukromého rozchodu, který se promítnul i do příběhu tohoto filmu.
S Natašou Gollovou si zahrál ještě ve dvou dalších filmech Velká přehrada (1942), v němž ztvárnil přítele hlavního hrdiny, a potom v dramatu Bláhový sen (1943), kde měl vedlejší roli barmana Jardy Maliny. Hereckými partnery byli i na jevišti vinohradské scény. Šlo o přepis Beaumarchaisovy Figarovy svatby, nazvaný Nový Figaro (1936).
Také ve filmech Dva týdny štěstí (1940) a Muži nestárnou (1942) šlo v případě Františka Vnoučka o vedlejší, a přesto nepřehlédnutelné postavy. Nelze opomenout ani další filmy - třeba Jarní píseň (1944), což byl režijní debut Rudolfa Hrušínského, v němž Vnouček vytvořil postavu železničního adjunkta Mikuláška, nebo Řeka čaruje (1945), kde měl postavu francouzského sluhy.
Právě účinkování v malých rolích se stalo pro Františka Vnoučka "prokletím" i v letech následujících, zejména po Únoru 1948 ve znárodněné kinematografii. Objevil se sice v celé plejádě tendenčních filmů, kde hrál často - on, levicově smýšlející umělec - mnohdy představitele "prohnilé buržoazie a jiné třídní nepřátele", ale na druhé straně natočil i filmy, které obstojí ještě dnes.
Patří k nim komedie Červená ještěrka (1948), v níž ztvárnil postavu slizkého hodináře a klenotníka Norberta Volka, nebo drama přibližující osud židovské rodiny za nacistické okupace Daleká cesta (1949), ve kterém vytvořil roli lékaře Frieda. Ve snímku Touha (1958) představoval otce postavy, kterou hrála Jana Brejchová.
Téměř čtyřicet let u divadla a padesátka filmových rolí není v žádném případě Františka Vnoučka, který se věnoval i pedagogické činnosti, špatná bilance. Hrál také v prvních inscenacích pokusného vysílání v Československé televizi.
Premiéry filmu Všude žijí lidé (1960), v němž se objevil tradičně v malé postavě profesora Jirsy, se už ale nedožil. Zemřel v nedožitých sedmapadesáti letech 24. června 1960.
Portrét Františka Vnoučka přináší i nová publikace Velká kniha herců první republiky a protektorátu, kterou vydalo nakladatelství Petrklíč.
František Vnouček a Nataša Gollová ve filmu Rukavička (1941).