Hlavní obsah
Robert Rohál vystavuje ve Zlíně poprvé. Foto: Šárka Chytílková

Fotograf Robert Rohál vystavuje ve zlínském divadle novou kolekci

První pozitivní ohlasy na výstavu nazvanou ROBERT ROHÁL RETRO v horním foyer Městského divadla ve Zlíně těší fotografa Roberta Rohála. Až do 26. května je zde k vidění nejen pohádkově laděná kolekce Romance o Krásce a Zvířeti, ale i ukázky z cyklu Šedesátá a nechybí ani fotografie ve stylu retro.

Robert Rohál vystavuje ve Zlíně poprvé. Foto: Šárka Chytílková
Fotograf Robert Rohál vystavuje ve zlínském divadle novou kolekci

Od poloviny dubna vystavujete své fotografie ve zlínském divadle. Jaké jsou první ohlasy na výstavu ROBERT ROHÁL RETRO?  

První ohlasy jsou prozatím příjemné a pozitivní. Jako jedna z prvních mi k výstavě gratulovala i herečka zlínského divadla paní Milena Marcilisová, a bylo to od ní milé. Uvidíme, jaké budou další reakce.

Zatím poslední kolekci tvoří dvě základní části – kolekce Šedesátá a Romance o Krásce a Zvířeti. Máte rád období 60. let?

Pravda je, že z kolekce Šedesátá je tam jen pár ukázek, neboť takřka sedmdesát procent výstavy tvoří právě Kráska a Zvíře. Jinak mám ale šedesátá léta rád, a to nejen z důvodu, že jsem v těch letech vyrůstal, ale i zpětně se mi ta doba velice zamlouvá. Myšlenky, hudba, filmy nebo móda z té doby, to je fenomén, ke kterému se leckdo rád vrací.

Jak vznikl nápad vyprávět pohádku pomocí fotografie? Co bylo větší inspirací pohádka samotná nebo její zhudebněná verze Petra Nováka s texty Zdeňka Rytíře? 

Jednoduše jsem si chtěl po svém nafotit něco jako příběh. Jednotlivé fotky na sebe navazují a tvoří příběh, k němuž mě spíš inspiroval starší francouzský film Kráska a Zvíře, kde hrál Jean Marais, moje velká ikona. Také jsem využil přátelství jak s režisérem Petrem Gáborem, který mi ono Zvíře "zahrál", tak s modelkou Karolínou Bubelovou. To je kráska, jak se patří.

Prostřednictvím vašich fotografií se většinou někam posouváte. Do pohádky, do retra, k Marlen Dietrich nebo zámecké paní. Zachytit realitu je dílem rychlého zmáčknutí spouště. Jak je to s vašimi stylizacemi? 

Dá to samozřejmě práci, člověk to musí vymyslet a pak hezky pozvolna realizovat. V případě Krásky a Zvířete se fotilo na několika zámcích, měl jsem načrtnutý "scénář" a jelo se podle něj. Během postprodukce mi hodně pomohl ostravský malíř a fotograf Pavel Oparty, přičemž nemohu zapomenout ani na firmu Satturn Holešov, díky které byla tato kolekce realizována. Je fakt, že jsem léta spíš dělal syrovou reportážní fotku, nicméně v posledních dvou třech letech mě baví něco jiného, baví mě pohrávat si s příběhem stejně jako s kouzly digitální fotografie.

V čem vidíte přednost černobílé fotografie?

Alespoň já v ní vidím určité tajemno, nejednoznačnost a větší prostor pro představivost.

V divadle nyní vystavujete, pracujete, do divadla rád chodíte jako divák - nechystáte kolekci, postavenou na prostředí divadla?

Soubor opereta/muzikál Národního divadla moravskoslezského v Ostravě chystá na začátek příští sezóny muzikál Edith a Marlene, a já jsem byl osloven, abych k této inscenaci udělal doprovodnou výstavu. Prozatím vím, že bych měl nafotit obě představitelky, a tak zatím věci jen promýšlím. Každopádně budu rád, když se mi podaří na tohle zajímavé téma vytvořit novou kolekci.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků