Článek
Komu vděčíme za vaši vzácnou návštěvu?
Mám pocit, že to byla iniciativa paní ředitelky Městského kulturního střediska Věry Schmidové. Vlastně já i s kolegou Lubošem Nohavicou jsem zvyklá jezdit, ne se vnucovat. Ale pakliže nás někdo pozve, tak se vždycky snažíme přijet, protože si toho vážíme.
Jak často navštěvujete Klatovy? A jak se vám tu dnes vystupovalo?
Klatovy navštěvuju sporadicky, vždycky na Vánoce, Velikonoce, na pouť. Mám tady maminku a ještě nevlastní maminku a příbuzné, bratra, neteřinky atd. A jak se mi tady vystupovalo? Velice těžce. Za prvé to bylo za denního světla, což tomu sevření v člověku nepomáhá. Za druhé dnešní počasí bylo velmi extrémní, a ještě u pár lidí jsem nevěděla, kam je zařadit. Každý něco chce, ptá se na určité věci z minulosti. A pak tady bylo pár lidí, které jsem ani nestačila kontaktovat, protože mi utekli. Vím, že tady byl tátův kolega, muzikant. Třeba jeho názor by mě dost zajímal. Tak před těmito lidmi mám skutečně velký respekt a také si myslím, že tady hodně lidí bylo spíš ze zvědavosti.
S čím jste tady dnes potěšila své publikum?
Tohle byl ´můj´ nový seskládaný orchestr Moody Cat Band a spolu se věnujeme hraní jazzových standardů, ale třeba i různých rockových hitů s mými texty a ve zvláštních aranžích. Protože jak nejsem jazzová zpěvačka, bylo by špatné, kdyby oni hráli jazzovou ekvilibristiku. Tak to pojímáme jako legraci a snažíme se, až na nějaké výjimky, udělat to pro zábavu a i k tanci.
Vaše nová hudební formace Moody Cat Band se zrodila vloni na jaře. Jak jste s kluky spokojená?
Já velice! Kluci (Petr Zatloukal - kytara, Přemysl Matějovic - basová kytara a Petr Kamiš - bicí), jsou strašně dobří! Hledala jsem někoho, kdo by se mnou dělal ty jazzové standardy a nebyl ortodoxní hráč, který to strašně prožívá, protože někteří fakt z toho dělají strašnou tragédii: Musí to být skvělé a zpěvačka musí tohle a tohle... Já říkám, že jsem zpívající herečka...
Jste známá svou obsesí otextovávat, přetextovávat a hned také interpretovat kde co. Kdy jste v sobě objevila ten talent?
Co se týče těch standardů, mně je strašně líto, že jsou jenom anglické verze a ještě k tomu velice často také docela jednoduché. Ty texty jsou skoro o ničem. A tady se všechny zpěvačky zaklínají tím, že angličtina je lepší. Já si myslím, že umím nafrázovat tak, aby se to dalo zpívat a dalo se s tím pracovat i hudebně. Ty písničky si samy o to říkají! Jsou úžasné! Chodila jsem s několika kytaristy a oni tyhle známé kusy pořád ´brousili´, takže se mi to dostalo do hlavy, a tak samo se mi tam vždy rodilo nějaké téma. Pak už jsem to jenom ´doklepla´. Básničky jsem psala už na základce. Ale hlavně s Lubošem Nohavicou tam už jsou to úplně všechno původní písně, včetně melodie. A takhle si textuju už dvacet let. Já vždy říkám, že zpívám proto, abych si mohla textovat, protože moje texty by zas jen tak nikdo nechtěl, protože jsou trošku netypické. Takže já sama si takhle dělám radost.
