Hlavní obsah
Foto: Dana Ehlová

Dřevěné plastiky, obrazy a šperky Petra Stančíka zdobí malý sál Společenského centra v Dobrušce

"Proč vyřezávám? Protože dřevo je výsostný materiál, který nás doprovází od kolébky až po rakev,“ zdůrazňuje Petr Stančík ve svém profilu k výstavě nazvané Dřevěné radosti, která byla slavnostně zahájena 18. července v malém sále Společenského centra Kina 70 v Dobrušce.

Foto: Dana Ehlová
Dřevěné plastiky, obrazy a šperky Petra Stančíka zdobí malý sál Společenského centra v Dobrušce

Vzhledem k tomu, že autor svěřil úvodní slovo ke své výstavě dr. Zdeňku Zahradníkovi, měli hosté vernisáže o jeden zážitek navíc, když se díky vtipu a nápadům řečníka dozvěděli o Petru Stančíkovi mnohé, co možná ani sám výtvarník do chvíle vernisáže netušil.

Ze životopisných a naprosto neoddiskutovatelných údajů lze citovat, že „Petr Stančík byl původně učitelem tělesné výchovy a matematiky, později vystudoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. K vlastní tvorbě se dostal díky terapii po těžkém úrazu a tato terapie se mu posléze stala zálibou pro další život”.

Zdeněk Zahradník také v nadsázce upozornil na to, že „práce se dřevem vlastně provází Stančíka celým životem - nejprve jako učitele, později jako řezbáře a sochaře”. Život tohoto výtvarníka se prý navíc pohybuje v jakýchsi triádách, trojicích či trojčlenkách… - což mohli potvrdit i první návštěvníci výstavy, na které jsou k vidění obrazy, dřevěné plastiky a do třetice ještě šperky.

Zajímavá byla i poznámka, že Petr Stančík je nově domestikovaným dobrušťákem, který v současné době bydlí ve stejné ulici jako jiný zdejší amatérský řezbář Ladislav Cimrman, a tak padl během zahájení výstavy návrh, zda by se nemělo uvažovat o změně názvu ulice Karla Michla v Dobrušce. 

Po slavnostním přípitku bylo možné si pochutnat na domácím sádle se škvarky, které vystavovatel osobně vyškvařil a tím „způsobil“, že někteří účastníci vernisáže si vedle vjemů optických odnášeli domů i vjemy lahodící úplně jinému orgánu lidského těla než oku.

A pak už byla správná chvíle zeptat se autora na to, co je pro něj největší inspirací? „Prožít dobře čas a práci a to mně spojuje dřevo,“ odpověděl bez váhání Petr Stančík. 

Další zcela jednoznačná odpověď přišla na otázku, zda je těžší namalovat obraz, nebo udělat plastiku ze dřeva: „Bezpečně namalovat obraz. Protože na dřevu vidím, jak to má být, jen ho stačí odebrat, kdežto na obraz, který je „placatý“, musíte dát barvy a stíny atd. Mám raději dřevo.“

Zřejmě i proto v současné době pracuje s dalšími kolegy-výtvarníky na barokním betlému pro město Rychnov nad Kněžnou, jehož osm figurek vzniklo během Rychnovského dřevořezání v červnu tohoto roku, a v současné době se podle přesné předlohy dodělává dalších osm půl metru vysokých postav.  

Výstava Dřevěné radosti potrvá do konce srpna a je ke zhlédnutí v době provozu kina v Dobrušce.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků