Článek
Vede částečně po hraně Labského dolu, vodopád je vysoký 148 metrů a nejhezčí pohled na něj je z údolí.
V oblasti jsou vodopády ještě dva další, Labský a Pudlavský. Cestu začínám vždy ve Špindlerově Mlýně, lanovkou se nechám vyvézt na Medvědín, pak už pozvolna stoupání na Zlaté návrší. Z Vítkovic sem jezdí turistický autobus, to už je ale fakt mastňácké.
Od Vrbatovy boudy k Labské je převýšení minimální, minete mohyly lyžařů Vrbaty a Hanče, kteří v roce 1913 zahynuli při závodě na 50 kilometrů, Hanč zmrzl cestou, Vrbata se ho snažil zachránit, zemřel vyčerpán na Labské boudě.
Minete lehké opevnění z roku 1938, jsou to jedny z nejvýše postavených řopíků u nás. Nad Labskou, kterou nechal na místě malé občerstvovny zbudovat hrabě Harrach, se cesta stáčí vlevo, k prameni máte zhruba kilometr. Hrabě nechal zřídit i první chráněnou oblast, přírody si nesmírně vážil.
Někdy to tu je jako o pouti
Přestože slunce pere, stále čerstvý vítr je osvěžující, spolu s čistým vzduchem je tu pravé kerkonošské poujetří, někdy se ale pán hor naštve, a pak to tu je horší než v Krkonošských pohádkách. Návštěvníků bývá na cestě k prameni hodně, někdy je to až nepříjemné, klid tu rozhodně není.
Čistá voda osvěží, je nádherně chladivá, bez přísad, země stříbrná krev. Hodně návštěvníků si Labe nabírá do petek, chtějí si ho chvíli užit, pomazlit se tekutinou na půnebí.
U pramene je nával, focení na místě je atraktivní. O Labskou se bojovalo hodně dlouho, zdálo se, že nevzhledná budova má namále, ale asi se „zmátořila“, původní bouda shořela při neopatrné manipulaci s otevřeným ohněm v roce 1965.
O čtyři roky později se začalo stavět, monstrum do přírody nezapadající bylo dokončeno v roce 1975, může ubytovat až 120 hostů. Od září 2012 má nového majitele, ten provozuje i Luční boudu, zdá se, že rekonstrukce nakonec Labskou zachová i nadále. Ona i její případná demolice by byla velkým zásahem do přírody KRNAP.
Mnoho cest od pramene, každá má své kouzlo
Pod boudou začíná stezka vedoucí Labským dolem do Špindlu, na rozdíl od té od Vrbatky není zdaleka tak frekventovaná, v počátečním úseku i dost strmá a místy po dešti kluzká.
Tudy se dá vrátit pod Medvědín, další alternativa je přejít od pramene přes hřeben na Harrachov, podle Mumlavského vodopádu až pod Čertovu horu.
Také se můžete pustit nad Sněžné jámy na polském území a po hřebenovce skončit na Špindlerovce. Alternativ je více, každá s vynikajícími rozhledy.
