Docentu Jiřímu Dobiášovi poblahopřáli k devadesátinám jeho žáci

Docent Jiří Dobiáš, CSc. je pro absolventy a pedagogy fakult zaměřených nejdříve na lesnictví a životní prostředí České zemědělské univerzity, dříve Vysoké školy zemědělské a ještě dříve Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství Českého vysokého učení technického, vzácnou, mimořádnou osobností. Pedagogem, o kterém by současní kronikáři mohli právem psát jako o legendě, chcete-li ikoně této univerzity. 

Legendární pedagog z ČZU zahájil studium na vysoké škole báňské v Příbrami, kde jej 17. listopadu 1939 za dramatických okolností zastihlo uzavření vysokých škol, ale po válce už byl v metropoli, kde se stal v roce 1949 absolventem Lesnické fakulty ČVUT, avšak v té době už byl také odborným asistentem.   

„Nejvíce jsem byl pracovně vytížený začátkem šedesátých let, kdy jsem se zúčastnil vytyčovacích prací pro stavby inženýrských sítí a komunikací v areálu novostavby budov VŠZ v Suchdole. Tři dny v týdnu jsem měl výuku a další tři dny, protože se pracovalo i v sobotu, jsem byl v Suchdole na stavbě budoucího areálu," vzpomíná Jiří Dobiáš. 

"Na ČZU kromě jiného dodnes pracuje v rámci celouniverzitního výboru odborového organizace. Stále ještě organizuje výměnné pobyty zaměstnanců v rámci odborů a zabezpečuje i dětský tábor při ČZU ve Vráži, který rovněž pomáhal před desítkami let budovat,“ upozorňuje na jubilantovy aktivity Helena Michálková z fakultního výboru odborů. 

Koho potká, toho Jiří Dobiáš učil. Poznal osobně všechny rektory VŠZ a ČZU, dále děkany a některé dokonce sám učil počínaje profesory Ivanem Ročkem, přes Josefa Grosse až po současného děkana Petra Skleničku. Jiří Dobiáš je jeden z mála lidí v této zemi, kteří mohou porovnat vysokoškolské studium před desítkami let se současným.

„Často by stačila zavést pravidla pro studium, jaká byla tady před válkou nebo krátce po ní. Nebyly například žádné přijímací zkoušky a fungovalo to,“ říká legenda ze Suchdolských hor, jak někdy říkají studenti ČZU svému areálu.