Hlavní obsah
Foto: archiv vydavatele

Doba z druhé ruky: i v radosti bylo sovětské Rusko děsivé, pochopit ho lze těžko

Děsivě působivý je souhrn výpovědí v knize Doba z druhé ruky. Období od VŘSR po rozpad světové mocnosti, frustrace a nemožnosti pochopit současnost. Měli své radosti, žili život, o kterém se domnívali, že je ideální. Kolem nich teror, bída a moc mocných. Gorbačov jim ale vytouženou svobodu nepřinesl.

Foto: archiv vydavatele
Doba z druhé ruky: i v radosti bylo sovětské Rusko děsivé, pochopit ho lze těžko

Kdo nechce pochopit, pro toho jsou všechny argumenty zbytečné, lživé, propagandistické. Pro ostatní bude kniha zajímavé a velmi poučné čtení.

Její aktéři prožívali v malých soukromých radostech obrovskou tragédii celého národa, respektive společenství násilně spojených národů.

Za dílo Doba z druhé ruky - Konec rudého člověka obdržela Světlana Alexijevičová Nobelovu cenu míru za rok 2015.

Právem. Není to obžaloba zřízení, které po roce 1917 ovlivnilo běh světových dějin. Je to prosté konstatování událostí. Frustrace po rozpadu socialistického impéria, které nikdy k socialismu nedospělo.

Zaštiťovalo se slovy socialismus a komunismus, místo ideálního soužití všeobjímajícího světa přineslo Rusku zkázu a zmar. Kniha se nedá přečíst na jeden zátah. Stojí na výpovědi desítek lidí žijících v systému, který se zdál dokonalý, kde se od jeho zrození počítalo s nemilosrdným vypořádáním se s protivníkem, kde počáteční nadšení naprosto zaostalé společnosti vystřídala frustrace, strach, donášení, špehování a desítky, spíše stovky tisíc mrtvých. Při represáliích hladomoru, Stalinově experimentu s vysídlováním a přesídlováním národů.

Když vydal A. Solženicyn Souostroví Gulag, málokdo na západě věřil, že je stát dělníků a rolníků schopen tak hrůzných činů na svém obyvatelstvu. Lenin a hlavně Stalin jsou stále pro mnohé Rusy, byť už rozumově vystřízlivělé, stále bytostmi téměř nadpozemskými. Nic nechtějí slyšet o lágrech, čistkách, přitom postihly každou rodinu. Lidé se Alexejevičové svěřují z deziluzí, depresí společných traumat, které pro ně znamenal rozpad Svazu sovětských socialistických republik.

Perestrojka, Gorbačov, Jelcin jsou sprostými slovy. Je záhodno si knížku přečíst, přiblíží problémy současnosti, jak při konfliktu s Ukrajinou, tak stále silnější a militantnější šovinismus. Doba z druhé ruky vás přinutí se zamyslet, co je to Rusko a proč je neschopné rychlejší modernizace. Proč se obliba autokrata Putina pohybuje kolem 85 procent a proč 70 procent Rusů považuje Stalina za velkého muže.

Nežijeme v akváriu, vše se nás dotýká, aniž si to mnohdy uvědomujeme. Lidé, se kterými autorka mluvila, považují za vrchol svobodného vzepětí ruské společnosti srpen 1991, kdy do ulic Moskvy vyšly statisíce Rusů, aby se postavily tankům pučistů, pokoušejících se zrušit demokratické reformy předchozích dvou let.

Byla to chvíle velkých, byť nepříliš konkrétních nadějí, po níž přišlo vystřízlivění. Kapitalismus si Rusové představovali jako jakýsi velký supermarket a najednou se ze dne na den probudili v zemi, která patřila do třetího světa a jíž přestali rozumět. Anarchie a příchod tržního hospodářství přinesly inflaci, bezostyšné loupení a zločinnost, ztrátu orientace, hospodářský pokles a korupci.

Vydalo nakladatelství Pistorius a Olšanská, Příbram. Přeložila Pavla Bošková.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků