Článek
Mníšecký zámek představuje návštěvníkům prvorepublikové interiéry. Jednu část využívali poslední majitelé vždy v případě, kdy tu přivítali hosty a uváděli je do slavnostních společenských místností. Ve druhé bydleli a trávili každodenní život.
V obou částech ovšem byly potřeba úložné prostory. Většinu skříní zdědili po svých předcích, dokonce už po stavitelích zámku. Ale co je na nich zvláštního a proč stojí za zmínku? Každá z nich je svým způsobem zajímavá. Jedna je falešná, druhá stojí místo okna, další původně skrývala přístup až do sklepa, jiná je vestavěná, ale vypadá jen jako dveře přilepené na stěně. Všimnou si jich pozorní návštěvníci?
Skříně považujeme za nezbytné, a proto možná obyčejné kusy nábytku. Ale na zámcích se dost často za nimi ukrývá nečekané tajemství. Největší skříň na Mníšku je například zčásti nepravá. Stojí ve velké jídelně, kde bylo nutné mít rozměrný příborník, ale místo nádobí a stolního vybavení se v ní schovává část klenby schodiště, kterým se přichází do patra zámku.
V menší jídelně, kterou vybavili vestavěnou skříní stavitelé zámku už v době baroka, zřejmě potřebovali rychlý přístup do sklepa. Když je žízeň, není čas ztrácet čas. A tak spodní část skříně ukrývala dnes již zaslepenou šachtu, kterou bylo zřejmě možné podávat archivní víno ze sklepů pod zámkem přímo na jídelní stůl.
V přípravně jídel je pro změnu umístěn zabudovaný příborník, který sice vypadá falešně, ale je skutečný, v pánské ložnici zařídili knihovnu v prostoru výklenku po zaslepeném okně. Zámek v Mníšku je bohatě vybaven nábytkem na obou prohlídkových trasách a představuje bydlení drobné šlechty za první republiky. Vybavení ovšem pochází z různých epoch od baroka až po 20. století.
O víkendech jsou pravidelně připraveny také programy pro děti. Například Prohlídka s Elsou a Olafem, Pohádková prohlídka o zámeckých strašidýlkách, Kouzelné sklepení s bytostmi z pohádek nebo výtvarná dílna.