Článek
Tvrdá rekatolizátorka
Kousek od hojně navštěvované ruiny Potštejna najdete po chvíli hledání, neb značení je prachmizerné, unikátní poutní místo Homole. K baroknímu kostelu Panny Marie Bolestné se hřbitovem vedou dva vchody. Nenáročný odzadu, vpředu předlouhé a strmé schodiště.
To stoupá od příjezdové cesty u silnice spojující Lhotu u Potštejna se Závrším.
Malý areál nechala zbudovat majitelka potštejnského panství Terezie Eleonora z Ugarte, vdova po španělském generálovi.
Tvrdá katolička chtěla přivést podané na „pravou a jedinou víru“.
Boj o boha byl předmětem většiny válek, chudákům bylo jedno, kdo je v nebi pánem, ale vrchnost měla jasno. Bylo to i příčinou sváru mezi protestanty a katolíky, tam šlo pod rouškou víry hlavně o statky pozemské.
Na kopci Homole snad stával hrad, měl ho pokořit Karel IV., když vytáhl proti Mikuláši z Potštejna.
Na kolena, na kolena, oh jé jé
A když pokora k Bohu, tak po kolenou. Vdova po španělském generálovi Ugarte nechala zbudovat svatostánek, který měl ukázat její neochvějnou víru.
Homole byla pečlivě vybrána, leží na průsečíku kříže mezi městy Kostelcem nad Orlicí a Ústím, Rychnovem nad Kněžnou a Chocní.
Kostel je situován severojižně. Když stojíte na začátku stoupání, máte dojem, že schody vedou do nebe. Sto třiapadesát stupňů a 16 odpočívacích plošin Scala sancta, Svatých schodů, dá při výstupu pořádně zabrat. Řada věřících je brala po kolenou s modlitbou na rtech, protože jsou postaveny podle Velkého růžence. Značí počet Zdrávasů a Otčenášů.
Věřící se na každém schodu modlili Zdrávas, odpočívadlo slyšelo jejich Otčenáše.
Většina příchozích má nyní co dělat, aby se ke kostelu dostali při normálním stoupání. U branky na hřbitov už pořádně supíte.
Sochy předmětem kšeftu
Zábradlí zdobilo deset soch soch svatých, čtrnáct andělíčků a dvacet váz. Krom pár svatých vše bylo ukradeno v minulých desetiletích. Pro pár tisíc zloději znehodnotili nádherný areál. Sochy vytesali sochaři z Litomyšle. Kostelík pochází z let 1692 až 1696, je od něho pěkný výhled do kraje, postranní kapličky z roku 1703.
Stojí tu také zvonice s kostnicí, tu postavili v roce 1778.
Hraběnka jezdí po schodech v kočáře taženým čertem
Stavbu dozorovala hraběnka velmi přísně, drábové honili nevolníky jako čerti. Lidé hraběnku nenáviděli, přestože tu nechala postavit první českou školu v kraji.
Za větrných nocí prý jezdí po schodech v kočáru taženém čerty.
