Hlavní obsah
Na nádvoří se konají různé kulturní akce, jako jsou hudební a divadelní produkce Foto: Vratislav Konečný

Alchymistická Budyně Házmburků mohla být téměř rovna Praze

Malé město v dolním Poohří, o němž někteří nemají ani zdání, hrálo významnou roli v rudolfínských dobách. V tom čase zde sídlil jeden z nejmocnějších rodů království, Zajícové z Házmburka. Původně sídlili v gotické pevnosti Házmburku, ale poté se přestěhovali do pohodlného vodního hradu Budyně.

Na nádvoří se konají různé kulturní akce, jako jsou hudební a divadelní produkce Foto: Vratislav Konečný
Alchymistická Budyně Házmburků mohla být téměř rovna Praze

Tady začala jejich sláva i pád. Z původního vodního hradu zůstala jen část, podle nákresů v interiérech bylo město Budyně, sice malé, ale svými pány důležité. Nejdřív tu v blatném terénu vyrostl dřevěný zeměpanský dvorec, poté přestavěli na kamenný hrad obehnaný valy, v příkopech zabezpečený vodou z rybníka a řeky.

Hrad měl smůlu, nejprve tu vybuchl v roce 1551 sklad prachu, což ho vážně poškodilo. Ve třicetileté válce tu drancovali a škodili Sasové, poslední rána pro Budyni přišla s Prusy roku 1759. Bouralo se i za romantismu, to už tu byly jen panské byty. Zachována je jen část stavby.

Zajícovská magie

Zajícové z Házmburka a Valdeka přestavěli dvorec po roce 1336 na gotickou pevnost. S nástupem renesance se začal hrad přeměňovat v honosné sídlo.

Koncem 16. století byla Budyně jedním z nejvýznamnějších měst Království českého. Jan IV. Zajíc byl velký cestovatel, z cest po Africe přivezl nilského krokodýla. Ten plul v hradním příkopu a vyvolával hrůzu, lidé si mysleli, že je to drak. Jeho vypreparované tělo visí v jednom ze sálů.

Rudolfínské období byla doba alchymie, a v té utopil další Házmburk Jan Zbyněk veškeré jmění.

Alchymistická dílna je hlavním prohlídkovým tahákem, skládá se ze dvou místností. Samozřejmě jsou to rekvizity, ale umístěné v místě, kde se opravdu bádalo. A bádalo se převelice, alchymie se těšila přízni bohatých, ti si říkali, co kdyby náhodou…

Elixír mládí, transmutace kovů, kámen mudrců, čím podivnější ingredience, tím víc z toho čouhalo tajemno. Proto si zval Zajíc na Budyni muže zvučných jmen. Bádal i sám, posedlost ho prý vyšla na větší majetek než císaře.

Město jen kvetlo, sláva byla srovnatelná s metropolí. Působili tu magistr Kelly, Tycho Brahe, a nejslovutnější český alchymista Bavor mladší Radovský z Hustířan, ten tu sepsal první českou kuchařku, v zámku kopie k vidění.

Působil tu i Polák Sendžimír, ten měl vyrobit opravdu zlato. Házmburk z něj nechal odlít sochy 12 apoštolů a ukrýt je ve sklepě. Místo úkrytu označuje prý socha Kvasničky na zámecké zdi. Nechal ji zhotovit Házmburk, má se podobat té, jaká zdobí chrám Notre Dame v Paříži. Kam upírá zrak, tam je poklad. Bohužel socha několikrát změnila místo.

Zchudlí Házmburkové prodali Budyni Šternberkům, ti zas Ditrichštejnům. Posledními majiteli byl rod Herbersteinů, kteří provedli zásadní rekonstrukci v letech 1900 až 1913. Syn majitele udal svého otce, že se opovržlivě vyjádřil o Hitlerovi, domníval se, že získá rodinný majetek. Němci na Budyni ale vyhlásili nucenou správu, po roce 1946 se stal zámek městským majetkem. Restituční nároky Herbensteinů byly roku 1994 zamítnuty.

V zámku sídlí část sbírek místního učitele Jandy, který shromažďoval předměty týkající se oblasti. Přispívala i řada místních, zajímavý je třeba ceník kata. Autentický je popravčí špalek. Jsou tu zbraně, keramika...

Mnoho předmětu bylo při rekonstrukci objektu ukradeno.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků