Článek
„Naštěstí u nás o Vánocích nezní. Syn teprve v této době začal zjišťovat, že vůbec hraju v nějaké kapele a že jsme s Lunetikem nazpívali Mámu. Všiml si toho v Tváři, takže si ji teď trošku notuje. Nikdy jsem mu ale svou kariéru nepodsouval, teď si na to začíná přicházet sám,“ říká Aleš Lehký.
Na Vánocích má prý rád jednu podstatnou věc. „Je s námi tchyně. Je skvělá, není jak ty zlé maminky manželek z vtipů. Mám ji rád, a to nejen kvůli tomu, že skvěle vaří,“ pochlubil se. Na štědrovečerním stole nesmí chybět kuřecí řízky s bramborovým salátem, ten na Boží hod doplní na snídani vinnou klobásu.
„Ještě před večeří musím vždy vymyslet důvod, jak dostat syna z domu, aby mezitím mohl do obýváku přiletět Ježíšek a vyložit pod stromeček dárky. Loni jsme měli časovač, který měl automaticky rozsvítit stromek ve chvíli, až budou dárky na místě, ale samozřejmě nefungoval, a tak jsme mrzli hodinu venku úplně zbytečně,“ vzpomíná s úsměvem Lehký.
Synovi je sedm let a přestože se ho všichni kamarádi a spolužáci snaží přesvědčit o tom, že Ježíšek není, má k velké radosti rodičů svou hlavu a nenechal si své přesvědčení vymluvit. „Říkáme mu, ať v něj věří. My v něj totiž věříme také,“ dodal Aleš Lehký, který jinak i na předvánočním čase oceňuje v rodině pohodu. Nikdo z jeho blízkých prý ty ostatní ničím nestresuje, což bohužel nebývá všude úplně pravidlem.