První kroky vedou za foukači. Hned první fáze výroby je patrně jednou z nejnáročnějších, neboť vyžaduje silný dech a léta praxe. Nezkušeným by se nejspíš pořádně zamotala hlava.

Za divokého burácení před sebe chrlí mohutné kahany oheň, foukačky a foukači s klapkami na uších nad ním nahřívají skleněné trubice a poté vyfukují všemožné tvary, buď do formy, nebo jen tak volně.

Šikovný foukač se prý zaučí asi za dva roky, složitější kousky, jako jsou třeba ptáčci, zvládne možná za čtyři.

Velké série nikdo nechce

„Už to není jako dřív, kdy foukač tři neděle foukal koule osmičky s jedním vpichem. Dělali jsme třeba tři tisíce krabic od jednoho artiklu. Dnes vše vyrábíme v malých sériích. Za hodně dobrou zakázku považujeme už sto nebo dvě stě kusů,“ vysvětluje Miroslav Šorma, zatímco pozorujeme zručnou paní při výrobě zvonečku.

Vyfoukne kouličku, pak ji opět několikrát přetočí nad kahanem, než dosáhne kýženého tvaru. Vyrábějí se i takové věci, které by vás nenapadlo věšet si doma na stromeček. Američané si například libují v okurkách, řezech ovocem a možná byste za oceánem narazili i na chobotnice z královédvorské dílny.

„Děláme tisíce okurek. Mají tam takový zvyk, když rodina přijde ke stromečku, tak první, kdo na něm najde okurku, má nárok na speciální dárek,“ usmívá se nad tou zajímavostí náš průvodce, jenž v závodu pracuje od roku 1986.

Kromě USA jsou hlavními zahraničními odběrateli Němci, Rakušané a Švýcaři.

Za těch třicet let se mnohé změnilo, ale technika výroby zůstává stále stejná, jinak by už tradiční český výrobek nebyl tím, čím má být. Kvalitní ruční práce je tu mantrou. Změnil se ale vkus a náročnost zákazníků, čímž se značně zvýšila rozličnost nabídky.

„Vzpomínám si, když jsem tu začínal, měli jsme čtyři barvy a k tomu stříbrnou, což tehdy byla dostatečná škála pro uspokojení trhu. Dnes máme asi dva tisíce různých odstínů a efektů. Mat, lak, mrazolak, metalíza, skořápkový efekt,“ vypráví.

Současným předsedou družstva Vánoční ozdoby je Miroslav Šorma.

Současným předsedou družstva Vánoční ozdoby je Miroslav Šorma.

FOTO: Bronislav Jaroš, Právo

„Poptávka ohledně barvy je často tak přesná, že si nemůžeme dovolit sami ty barvy míchat. Dodává nám je výrobce z Německa. Tam třeba přijde zákazník, ukáže na svůj knoflík a řekne, že přesně tuhle barvu by chtěl mít na ozdobě. A nám se pak ten vzorník stále rozšiřuje,“ říká současný předseda družstva, které bylo založeno už v roce 1931 a navázalo tak na podkrkonošskou tradici sklářské výroby z druhé poloviny 19. století.

Konkurence? Plastové koule z Číny

„Dříve třeba zákazníci vyžadovali co nejlehčí ozdobu, to byla naše devíza. Teď naopak chtějí těžší. Měli jsme jednoho odběratele, ten přišel do skladu, kde bylo na podlaze PVC, vzal kouličku a pustil ji na zem. Pokud se rozbila, chtěli změnu v kvalitě,“ dodává.

Už se vám jistě někdy poštěstilo rozbít vánoční ozdobu a zjistili jste, že její vnitřní strany jsou stříbrné. A možná jste netušili, že se jedná o skutečné stříbro, žádný galvanický pokov, na což mě tady ve stříbřírně, kam jsme se vydali od foukačů, zvláště upozorňují.

Stříbro v tekuté podobě vstříknou do vyfouknuté ozdoby, k čemuž mají zdejší zaměstnankyně k dispozici dávkovače, které si musí nastavit pro každý typ ozdoby trochu jinak, neboť objemy se samozřejmě liší. Nutností jsou také pořádné holínky a rukavice, neboť následuje vodní lázeň k opláchnutí z prachu, a pak horká lázeň o více než padesáti stupních Celsia, jež urychlí redukci stříbra na stěnu ozdoby.

Pokračujeme do máčírny, cestou mluvíme o další změně, která se udála v poslední době, a nejlépe ji ilustrují jednoduchá čísla. Královédvorské výrobní družstvo dříve dávalo práci až čtrnácti stům zaměstnanců hned v několika českých provozovnách, které se podílely na pokrytí zakázek. Dnes tu v sezóně pracuje asi sto padesát lidí.

Tržby činily kolem sto třiceti miliónů, dnes je to tak o sto miliónů korun méně. Vyrábělo se kolem patnácti miliónů ozdob včetně různých maličkých kousků, dnes se spíš dělají trochu větší a početně jich může být něco přes tři milióny.

S ozdobami je nutné pracovat s maximální přesností.

S ozdobami je nutné pracovat s maximální přesností.

FOTO: Bronislav Jaroš, Právo

To bývávalo, než se do toho obula Čína a vyrazila na trh s plastovými ozdobami. Jediným způsobem, jak s čínským dovozem bojovat, je prý neustále vymýšlet něco nového. Každý rok tak odtud vzejde na tři tisíce nových vzorků.

A příští rok to nebude jiné, neboť je jasné, že letošní novinky už v Číně zaznamenali, a pokud to nestihnou tyto Vánoce, s těmi příštími už bezpochyby vyšlou do světa své kopie.

Trendy přicházejí i z Paříže

Vymýšlet nové designy je úkol pro zdejší vzorkařky. Každá navrhne třeba čtyři sta nových vzorků za rok, z kterých si pak budou moci zákazníci vybírat.

Jednou z nich je Lenka Urbová, která tu pracuje už dvacet let. S milimetrovou přesností nanáší motivy na kouličku jakési bronzové barvy. „Ve vzorkovacím období dostaneme pár témat, třeba sněhovou vločku nebo venkov. Někdy víme, v jakých barvách by se mělo smáčet nebo jakými barvami se bude sypat. A podle toho vymýšlíme,“ vysvětluje, jak motivy vznikají. K inspiraci prý mnohdy slouží třeba nejnovější francouzské módní trendy pro textil. Barvy, které jsou daný rok v módě, se pak objevují i na domovních doplňcích, jako jsou vánoční ozdoby.

Vytvořením vzorku ovšem ještě nemusí všechno končit. Zákazník si leckdy nadiktuje různé změny, třeba v barvě, nebo si poručí místo umělohmotného posypu piliny nebo třeba kávu. Vznikne tak druhá či třetí vlna vzorků.

Přesouváme se do barvírny, vlastně k závěru celého výrobního procesu. Hned u vchodu tady nanášejí zlatavé třpytky na skleněné včelí medvídky. Opodál jsou zase sovy.

„Před dvěma lety to byl velký hit, podle čínského kalendáře byl totiž rok sovy. Navíc se nám to hodilo i do celkového pojetí ročníku, téma byl les, a tak jsme vyráběli různé lišky, jezevce nebo ptáčky v budce. A ty sovy se docela udržely,“ vykládá muž, jenž nás dnes zasvěcuje do všech tajů výroby vánočních ozdob. Je tu také samozřejmě mnoho různých kouliček a nechybí chlouba zdejší výrobny, labutě s vytáhlými skleněnými krky a hedvábným peřím.

Sova patří mezi nejoblíbenější designy.

Sova patří mezi nejoblíbenější designy.

FOTO: Bronislav Jaroš, Právo

Procházíme balírnou, kde se všechny ozdoby uloží do úhledných krabiček, jejichž různorodá provedení jsou samozřejmě také podřízena všemožným přáním zákazníků, a vydají se k exportu.

Nakonec se ještě krátce zastavíme v obchodě, jenž tu samozřejmě nechybí a každý si tak může zboží zakoupit přímo ve výrobně.

Nazdobené stromečky v místnosti věstí, že Vánoce jsou takřka za rohem, výrobní haly dostanou na nějaký čas klidový režim, skončí i prodejní výjezdy na vánoční trhy a všichni zdejší pracovníci se oddají sváteční pohodě.

„Býváme doma docela brzy, takže si to užíváme. I to strojení stromečků nás pořád baví,“ těší se Jana Pavelková, která má obchod na povel, zatímco nám připravuje balíček s sebou. To by bylo, abychom si odtud neodnesli nějakou tu skleněnou labuť, stoprocentně Made in Czech Republic. Už zakrátko ji také pověsíme.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: